Né každý v životě má to štěstí, že pozná alespoň jednoho přítele, který je pro něj celý svět. Přítele, který tady je když svítí sluníčko i když prší. Ve dnech, kdy nám není nejlíp. A především, nezamknou před námi vrátka i když se pohádáme. Někdy však může přijít den, kdy i ta nejhlubší číše přeteče a z přátelství se stane nenávist. Ať chceme nebo ne, přátelství je křehké. Křehké jako číše z toho nejjemnějšího a nejblýskavějšího křišťálu, přez který jde poznat i sebemenší lež.Přátelé mají také vlastnost naslouchat, i když nic neříkáme. Stačí jediný pohled, jediný dotek a vědí, že naše duše je sklíčená. A tak samo jediným slůvkem, dotykem či gestem naši duši dokáží uklidnit. Rozesmát naši smutnou tvář, vrátit do naších očí jiskřičku radosti, naděje a lásky. Stačí jediný okamžik a vše je jiné. Dny plné smíchu a radostí trávené s nimi nám pomáhají překonávat i ty nejtěžší překážky, které nám život připravil. A tak v smutných, upršených dnech, kdy u sebe nemáme žádného z přátel, si stačí vzpomenout na ty dny a znovu slyšíme ten smích, který vychází z naších srdcí. Stačí si vzpomenout na jedno objetí od toho nejbližšího, pár bláznovství co sme kdy provedli a svět je hned růžovější.Přátelé, ti opravdoví, vám ze života dokážou udělat ráj. A tak jak tu teď sedím a přemýšlím nad svými přáteli, bych jim chtěla poděkovat za to vše, co pro mě kdy udělali. Taky sem se navyváděla dost hloupostí, udělala sem plno chyb a podrazů, ale nikdy se neotočili zády ke mě. Mám vás nadevše ráda zlatíčka moje! :-* Závěrem bych všem lidem chtěla popřát, aby je potkalo minimálně takové štěstí jako mě. Aby se měli o koho opřít, s kým si promluwit, a PŘEDEVŠÍM, aby měli s kým vyvádět blbiny :-) Smích je totiž ten nejúčinější lék na všechno :-)