básničky 29.Prosinec 2006
Laska Laska je jako sametovy papir. Kdyz jej pohladis-je hedvabny, ale snadno se pretrhne. Laska je jako prvni motyl. Usadi se na dlan, ale pak kridelky zatrepe a rychle uletne. Kdyz se Ti laska usadi do srdce, tak Te hreje,nebo pali, ale kdyz laska zradi Te, tak slzy s oci stekaji. Proto never slovum, ver jen citum svym a chvilim lasky prekrasnym
Neuplyne noc a den, abych nemyslela na něj jen.
Znám ho už delší dobu, nikdy mě však nenapadlo, že lásku k němu cítit mohu.
Ani nevím, co se stalo a jak, ale prostě jemu patří ten můj zrak.
Nikdy mi tak krásný nepřišel, nevnímala jsem tu jeho krásu,
zářivý úsměv a jemnost jeho hlasu.
Nevím kdy a kde se ve mně city zlomily, ale teď vím,
že jen jeho bych chtěla mít a v jeho náruči snít.
Hladit jeho tmavé vlásky a vědt, že nemusím si dělat vrásky.
Vidět, že i on mě má rád, a že naše láska bude za něco stát.
Chtěla bych mu do očí o mé lásce říci, všechno aby věděl hned,
ale kdyby odmítl, zhroutil by se mi svět.
Bojím své city mu projevit, aby se mi pak nevyhýbal a před mými city se neskrýval.
Mám ho ráda moc a moc, myslím na něj každou noc
Bojím se, že jednou řekne "NE" a já pak budu muset lásku krýt,
i když stále budu jen jeho chtít být.
City to je křehká věc a já v nich nemám štěstí přec.
Proto se jen bojím každé hlásky, slůvka, věty, co když za čas budou city jenom smetí?
Já chci jednou kluka, co mě bude míti rád a nechce být jen kamarád.
Nechci už se v smutku utápět, vzdyť to je jako prázdný byt vytápět.
Pořád doufám a nikdo nejde, kdy už mě to sakra přejde.
Na kluka asi nemám nárok, jinak by se objevil aspon jeden za rok.
Chci ho moc a proto prosím
lásku, aspon jednou, ať mně v srdci "on nosí
Ty a tvé vlasy zvoucí k pohlazení,
ty a tvé oči, nad které není,
ty a tvá ústa plná smíchu,
ty a mé tělo toužící po dotyku.
Ty a má hlava co z tebe se točí,
ty a otázka v mých hnědých očích,
ty a vystrašené srdce mé,
že moje dlaň nikdy nebude v té tvé.
Ty a můj sen, co den za dnem sílí,
já vím, že láska jednou dojde k cíli,
mé slzy už jsou dávno pryč,
jak k tvému srdci najdu klíč.
Tak odhazuji všechny stesky ven,
vždyť po každé noci zas příjde nový den.
Způsobil si, že slzy v očích se mi lesknou,
že krása okamžiku mnou prostoupila,
děláš každou minutu hezkou,
Tvá láska mne naplnila.
Jsi jako duha, když déšť se sluncem se mísí,
jsi polibek, co spící princeznu vzkřísí,
jsi slza, kterou teď v oku mám,
jen abych Tě neztratila, navždy už se pláče vzdám!
Jsi má něžná jistota,
pro kterou ráno vstávám,
jsi má hříšná myšlenka,
se kterou si v duchu hrávám.
Jsi jako hudba,
kterou si v duchu broukám,
vidím Tě ve všem,
na co s radostí se koukám.
Už jsi pro mě droga,
každý den Tě musím mít,
potřebuji Tvoji touhu,něhu,
abych mohla šťastná být!
á snesl bych Ti celý svět
a líbal bych Tě - nejlíp hned.
Jsi žena jako růže květ,
je radost na Tě pohledět.
Máš tělo jako bohyně
a vypadáš tak nevině.
Jsi krásná jako pápěří,
však nikdo mi to nevěří,
že je tu o co stát
a komu lásku dát.
Tvé oči v noci září,
jak datum v kalendáři,
kdy Tě zas uvidím,
teď zatím jenom sním.
Tvé oči jsou jak safíry,
já poznal bych je na míly,
mezi ostatními.
Chtěl bych Tě líbat po těle
a choval bych se nesměle,
jak nezkušený žáček, uličník, darebáček.
Já nechal bych se učiti,
těm tajům milování,
mé srdce mám zde na dlani
a nemá u mě stání.
Teď už je jenom Tvý,
šípem zasažený,
a tluče jenom pro Tě,
Ty lásko má - mé kotě.
°Láska slábne, láska bolí,
ale nikdy nepovolí.
Láská sílí, láska chřadne,
na koho mé srdce padne?
Láska - to je naděje,
s ní se každý usměje.
Láska - to je pochodeň,
rozpálená povodeň...
Lásku člověk nekoupí,
bolesti si překoupí...
Ale láska je jak květina,
dlouhá jako vteřina.
Láska nikdy neslouží,
a přesto po ní mé srdce touží...
Láska je jak věrný sluha,
ale to jsou slova pouhá
ZBÝVÁ
Už zbývá hodin pár
a Ty budeš navždy pryč.
Nechals mi tu svoje srdce,
ale já od něj nemám klíč.
Už zbývá minut pár
a neuvidím Tě nikdy víc.
Máš mě rád, ale nechceš se mnou být
i láska má rub a líc.
Už zbývá sekund pár
a můj sen se rozplyne.
Naše cesty se rozejdou
a naše láska pomine.
Nej básničky o lásce 4
24.11.2006 14:19 | Evul | Moje básně
Stínová tanečnice
Bojíš se ukázat svou lásku,
bojíš se svůj cit dávat v sázku.
Tomu, kdo ani neví, že ho ráda máš.
Vždyť nevíš, co svou básní vyvoláš!
Má možná jinou, kdo to ví?
Tvá láska ho však potěší.
A jestli to tvé city oplatí,
nebudeš už muset tančit potají.
Usínám...
Usínám...
Proč mokrý polštář mám
a na tebe vzpomínám?
Proč neslyším tvá krásná slova,
proč nevidí tvé hebké rty?
Já shtěla bych to zažít s tebou,
ale rozhodnout o tom musíš ty!
Sen
písek nás šimral do nohou,
moře vlnilo se v rytmu našeho srdce.
Svět patřil nám,
slunce na obzoru
zpívalo pro nás píseň lásky.
Ruku v ruce
zastavil se čas...
Nám najednou ztichnul hlas...
...Nevadí...
oči, ty mluvily za nás.
Polibek s vůní moře
vtiskl se do mých vzpomínek...
Díky němu
přes všechny překážky
je ve mě ještě malý plamínek...
...plamínek naděje a lásky.
Co jsem?
Jsem motýl, co lítá nad strání,
jsem měsíc, co před tebou se uklání.
Jsem slunce, co tě ráno vítá,
jsem anděl co tě ráno hlídá.
Jsem vzduch, co vniká do tebe,
Jsem květina, kterou házíš do nebe.
Jsem vítr, co tvoji vář hladí,
jsem čas, co ti bere mládí.
Jsem noc, den, měsíc a rok,
jsem sokol, co hlídá každý tvůj krok.
Jsem voda, ve které smáčíš své tělo,
jsem srdce, co pro tebe by znělo.
Rozloučení
Řekl jsi...nechci tě vídat,
nechci už se s tebou líbat.
Nemám tě rád,
už nemůžeme si lhát.
Nemůžeme být spolu ani bez sebe.
Přesto vzpomínáme na sebe.
Snad nám bude mnouhem líp
pod korunami lip.
Teď už nic nenapravíme,
to oba dobře víme.
Zbývá už jen rozloučení,
tí se celý život změní...
napsal/a: pohodova.holcina 23:18 |
Link
