|
Zas máš podivné nálady
co vkrádají se do mých snů
a pohled, který nehladí
mi říká,
že zas neusnu.
Usínám
sama
vedle Tebe
a vlastně se mi nechce spát
jde z Tebe chlad
který mě zebe
a tiše šeptám do peřin
slova, jímž sama nevěřím
proč mě nemáš rád?
Vím,
máš mě jistou
tak oč byses měl bát?
Jen kopneš do dveří
a křikneš, že máš hlad
pak cítím slzy na tvářích
a v srdci
padá
čerstvý
sníh.
|
