Přicházíš ze tmy a tma si Tě bere. Tvůj pohled mě pálí a úsměv? Ten hřeje mě na duši.
Dřív jsi mi půjčoval pocit své lásky dnes mě o něco okrádáš a měníš své masky v naší hře.
Změnil ses Ty a já asi taky já se zimou viděla odlétat ptáky a zůstala sama v prázdných zdech už jen zřídkakdy cítím Tvůj zrychlený dech na svém těle.
Vím, že pokorou nejsem obdařená a často bývám víc než smělá málokdy omlouvám vlastní chyby však snažím se nadevše plnit své sliby co dávám...
Jen cesta se před námi změnila v prach a v náručí svém teď svírá mě strach dusím se vlastními pocity a snažím se zamkonout do pevné ulity svou zoufalost!
Bolí mě kroky do ticha přítel, který mi utíká hledám si novou totožnost jsem sama v sobě cizí host...
|