Škola třetího tisíciletí 25.Říjen 2008
Škola třetího tisíciletí
II. Vztah žáka a učitele
K tomu, abychom někoho něco naučili, je potřeba mít s ním nějaký vztah. Z toho plyne, že vztah mezi učitelem a studentem je velmi důležitý. Ale jak má vypadat? Má být učitel spíše kamarádem nebo přísným a neústupným člověkem nutícím nás k výkonu? Nebo snad existuje kombinace těchto vlastností?
Kolik je typů lidí s různými vlastnostmi, tolik je typů učitelů. Každý je jiný a to je na tom právě to zajímavé, co nás nejvíc baví. Každý má jiné požadavky, jiný charakter, jiné jednání a styl výuky. Proto je vyučování tak zajímavé. Každému studentovi vyhovuje jiný styl, jiný učitel. Ale přece jenom máme my studenti něco společného. Určité základní požadavky na vlastnosti vyučujícího.
Učitel by měl být kreativní a komunikativní. Díky těmto dvěma vlastnostem je výuka zábavnější. Učitel vymýšlí techniky výuky a zároveň s námi o tématu diskutuje, chce, abychom s ním spolupracovali, chce znát naše názory, znalosti. Výuka nemá být jen monolog vyučujícího, ale dialog mezi ním a ostatními studenty. Učitel by neměl jen povídat svůj výklad s kamennou tváří, ale měl by se více otevřít, usmát, zanést do výuky vtip, aby se studenti nenudili a udrželi si pozornost. Také tím, že učitel s nimi trošku vtipkuje, ukazuje, že má zájem proniknout mezi ně a zajímá se o ně a chce jim výuku zpříjemnit. Důležitou věcí je, aby učitel byl i přísný. Jinak studenty nedonutí, aby ho respektovali a učili se do jeho hodin. Ale neměl by to zase s tou přísností přehánět, a jak jsem již řekla, proložit výuku vtipem. Musí určit pravidla, podle kterých budou mezi sebou učitel a studenti komunikovat. Měl by zdůraznit, že se jeho požadavky musí plnit, jinak učení bude neproduktivní, ale měl by být vstřícný, v případě, že student má nějaký problém s učivem, něco nechápe, měl by mu nabídnout možnost opakovaného vysvětlení látky třeba i po hodině.
Problém vzniká, když je učitel jen přísný nebo jen kamarád. Když je přísný, studenti se ho bojí, netěší se na jeho hodiny, sice se doma „biflují“, ale mnohdy ani nechápou, co se učí, ale dělají to právě kvůli obavám, že by je onen učitel vyzkoušel. Pokud vyučující vystupuje jako kamarád a nevytyčí si hranice, studenti z něj nemají respekt a jednají s ním jako s vrstevníkem, jsou drzí a předpokládají, že je učitel nepotrestá, a tak nemusejí dělat ani domácí úlohy či nemusí ani v hodinách dávat pozor, dělají si z něj legraci. Tyto dvě extrémní varianty jsou špatné pro obě strany. Učitel odvádí neproduktivní práci, je nespokojen a studenti nestudují tak, jak by měli, v prvním případě, kdy je učitel jen přísný, se učí a učí a neví proč, bezmyšlenkovitě „biflují“ a pak si neuvědomují mezipředmětové vztahy a souvislosti a v druhém případě, kdy je učitel kamarádem, nestudují vůbec. Proto by se vyučující měl snažit najít kompromis mezi těmito dvěma typy.
V praxi to samozřejmě funguje jinak. Znám učitele, kteří kompromis našli, ale také učitele, kteří ho ještě nenašli a zřejmě ani nehledají. Záleží ale i na tom, jaký je student a jaký způsob mu vyhovuje. Pokud je spokojen s tím, že ho někdo svou přísností nutí k výkonu, je to v pořádku a naopak, pokud někomu vyhovuje kamarádský přístup a přitom učitele respektuje a učí se, je to dobře. Každý máme své oblíbence a těšíme se na jejich hodiny.
Já upřednostňuji komunikaci se studentem, učení pomocí chyb, výuku prokládanou vtipnými částmi, ale zároveň přísnost, která mě přiměje k naučení a přemýšlení nad učební látkou.
Mají učitelé rádi taháky? Asi ne. Asi určitě ne. Ale je to úplně zlé, když má student tahák? Pokud je to takový ten „odbytý“ tahák, který si napsal před hodinou na lavici, určitě je to špatné. Ale co když si student s tím tahákem dal doma práci? Vypsal si ze sešitu to nejdůležitější, věnoval tomu nějaký čas. Tento tahák by nemusel být až tak zlý, protože student vlastně látce věnoval doma čas, i když za účelem napsání taháku a podvodem při písemce. Ale přece jenom si musel aspoň něco zapamatovat. Neříkám, že by měli studenti používat taháky, to ne, ale učitelé by možná mohli rozlišovat, jaký ten tahák je.
Závěrem, učitelé jsou lidé, kteří nás provázejí velkou částí našich životů, učí nás, jací bychom měli být, snaží se nám podat co nejvíce informací, abychom posléze mohli vykonávat naše vysněná povolání. Jsou to v podstatě jedni z nejdůležitějších lidí, proto bychom je měli respektovat a být k nim ohleduplní. A pokud se nám jejich styl výuky nehodí, alespoň bychom se měli snažit si zvyknout nebo to prostě „přežít“ a počkat, jestli nás potká štěstí a dostaneme toho vyučujícího, kterého jsme si přáli.
napsal/a: r.a.d.u.s.k.a. 20:38 | Link
