T.G. Masaryk
“Jak vznikla plemena? Koneckonců: od jednoho Adama? Či bylo Adamů víc? ... Tu vzniká problém rasy, kterou mnozí pojímají jako fyzickou a psychickou podstatu plemen a národností. Ukazuje se, že téměř všechny národy jsou silně smíšené, že neexistují národy ani krev čisté.”

Jak vznikla plemena? Spíše bych se ptala proč? Proč u psů, koní koček? Proč u lidí? U lidí? Od jednoho Adama? Spíše od jednoho velkého třesku? Lidé žili v různých podmínkách, různým stylem a tak také různě vypadají. Proč je podle toho odlišovat? Nebo proč nerozlišovat?
V dnešním světě se vše, co po dlouhou dobu vznikalo daleko od sebe a dá se říci, že i na sobě nezávisle, opět mísí. Nevím jestli je to dobré nebo špatné. Spíš bych řekla, že nic není černé nebo bílé. Jistě je správné, že lidé různých dovedností, barev pleti, očí, vlasů nežijí odděleně od sebe. Ale míšení kultur a různých tradic už je složitější. Člověka rodiče od malička něčemu učí a pak se najednou dostane do světa, kde jsou hodnoty trošku jinak poskládané. Měl by se přizpůsobit? Máme se snažit přizpůsobit “my”, co ho mezi sebe dostaneme?
Lidksé rasy vznikaly působením různých přírodních podmínek na obyvatele určitého místa na Zemi. Jedni žili blíže rovníku, v horku a vlhku, a tak se jejich kůže, vlasy, oči přizpůsobily. Mají více pigmentu. Jiní žijí v mírném pásu, střídá se u nich horkoi zima a tak také vypadají odlišně od předchozích, A tak bych mohla jmenovat dál. To jsou lidské rasy. Nikdo je nevymyslel, nikdo je záměrně “nešlechtil”, prostě jsou. A dají se využít i zneužít.
Je více než jisté, že lidské rasy se nemící až dnes, ale mísily se již po staletí a tak se o žádném národu nedá říci, že by byl “čistý”. A přesto se o čistotu rasy snažili nacisté v Německu za druhé světové války. Přesto byl někdo, sám nebo s někým, schopen lid přesvědčit o tom, že právě oni, modroocí, blonďatí, vysocí, dobře stavění, jsou těmi, kdož jsou více než ostatní. A lidé tomu uvěřili. Byli donuceni věřit.
Co vedlo k tomu, že zrovna ti jedni byli určeni jako lepší a silnější a ti druzí jako lůza, jako nepotřební? Nejen nepotřební, ale asi i nebezpeční, když bylo potřeba se jich zbavit. Byli chytřejší? Silnější? Ale nebyli to “oni” , ti vysoce postavení, kteří to zinscenovali. Těm se to hodilo tak, jak to udělali.
A co s těmi nevyhovujícími? Poslat je pryč? Ano. Ale kam, do jiné země nebo do jiného světa? Rozhodlo se že do jiného světa. Byly postaveny sběrné tábory, kam se tito “nevyhovující” soustřeďovali a odkud už bylo jen krok do táborů koncentračních, do pecí, jež byly mostem do jiného světa.
Bylo to správné? Nebylo, jinak by se proti tomuto dění nezakročilo a pokračovalo by to. Žijeme v demokracii. Máme se tolerovat a chovat nerasisticky. Co však znamená nerasisticky? Určitě to není zvýhodňování menšin. Pokud se totiž i nerasistické chování přežene, vzniká opět diskriminace. A to diskriminace většiny, což si myslím, že je u nás, jako v naší zemi, docela běžné. Česká republika se snaží chovat nerasisticky a nediskriminovat menšiny, až z toho vzniká obrácená diskriminace. U nás se bere rasismus jako samozřejmý motiv při spáchání trestního činu na etnických menšinách jiní barvy pleti bílým občanem. Je-li to však naopak, na rasistický podtext činu se nehledí. Přijde mi to trošku jako tzv. metoda dvojího metru. Pořád si říkám, jak to vlastně vypadá navenek ta naše republika, když se tak moc snaží o nerasistickou tvář. Asi se na to budu muset zeptat někoho z venku.
Lidé jsou různí, jak vzhledově, tak i vnitřně, svým chováním a jednáním. Vidím, že je jednodušší soudit podle toho co člověk hned vidí a ne podle toho co musí složitě objevovat, což je nitro člověka. A dovolím si říct, že v tomto případě si jednodušší věci vybírají jednodussí lidé. Mezi bílými, černými, žlutými, Němci, Poláky, Američany, Jihoafričany, Rusy, ..., mezi všemi jsou lidé dobří i lidé se špatnými úmysly. Smutné je, že se tato tolerance vytrácí i z říše zvířat, samozřejmě ve smyslu toho, že člověk plemena rozlišuje na dobrá a špatná, a dokonce hrozí i zakázaná.
Zamysleme se napsal/a: reneeska. 08:32 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář