O mně: Když máte pocit, že máte vše pod kontrolou,
prostě jenom nejedete dost rychle....
kdo se jednou zbláznil už nikdy nebude normální.....
....na zastávke som počul len tak medzi rečou
že včera nezabili Kennyho a nikto nevie prečo....
Pořezaný ostrým sluncem tvé upřímnosti si zakrývám oči v bláhové naději, že ráno začnou odbíjet už kolem čtvrté....
Jsi jako můj obraz ve vroucí hladině potoka za městem. Nejasná, rozmazaná, plná zvratů, ale živá, živá jako ta voda...
Jako ta voda, která si musí hledat cestu mezi kameny, vláčet s sebou listí, jehličí a jinou špínu, ale přesto se nezastaví, přesto dál hledá svoje moře....
Odkryju si oči, abych lépe viděl (kdybych kouřil, potáhnul bych teď dlouhým nádechem a čekal jestli se tím něco změní)
a pokynutím hlavy pozdravím slunce, které bude vycházet se vší upřímnosti....
Po zbytek života pak budu myslet už jen na tvůj obraz a na to, proč jsem se do tebe zamiloval....
Srdce ti dám do dlaní tmu chladnou uložím do snění hvězdy máš nad sebou cestu zla potkalas jedinou máš tolik slov na rtech pod krví pocity štěstí co nocí zabolí chci ti říct už řadu let mou duši přeci znáš znáš nazpaměť jsem tvůj stín, tvá zášť nespíš vím,že mne poznáváš......
10.7. 1995…Neptej se tak blbě… Neměl jsem nic na práci, nudil jsem se…měl jsem, neměl jsem… 15 týdnů zhasnuto, 15 týdnů v jednom tričku Tisíce zpocených páchnoucích těl a někdo si zkouší srolovat cigaretu Čistý pán, čistý pán, čistý ji ztratil Jenom odpočívej a užij si to, není to nic skutečného Svlíkni si ty mokrý šaty, povznes se, sundej si ty příšerný kalhoty Budeš se cítit mnohem líp Zavři oči a nech kolem sebe všechno prosáknout Dolů po svých zádech, tak teple a těsně. Není to hezký ? Ne, nic neříkej, jenom jdi, potop se, ponoř se dolů, hlouběji a hlouběji a hlouběji Ve 3 ráno jsem se probudil v divnym pokoji… V mých dlaních jak nasáklý list papíru, lepkavá, slizká zelená tekutina… Slunce svítí skrz záclony, 6000 mil za hodinu zářivým bílým světlem Odněkud hraje dechovka, obrať se na záda a čekej na prášek Ale co je tohle ? Odhrň ty plátěný deky, abys mohl najít tu košili, kterou ti sloupli ze zad Jenom dvě hodiny předtím, než se převrhla postel Ne…a abych se jednoho dne probudil na zelené louce s modrým nebem nade mnou A abych byl zase čistý, ale já vím, že už nikdy čistý nebudu
Znám ženu, která má v ložnici plakát Rogera Moora Oblečeného jenom v krátkém županu Vzala si chlápka, co dělá na stavbě Teď se spolu milují pod Rogerem každý páteční večer
Jiná, kterou jsem znal, se hlasitě smála se svými přáteli Pohybovala se jenom v bezpečí – na povrchu, aby dala čas svému srdci, aby se mohlo zahojit Potom jednoho dne on bez varování vešel neohlášen do dveří Shodil její srdce ze stolu a díval se, jak se rozbilo o zem
Liška víla a prašivý lev v času prázdné mysli pili pohár zapomnění do dna úplného aby k počátku netemna rozdělili nápoj na dvě části jednu liščí a druhou pro vílu.
Liška s vílou vpluly do netemna a zapomněly na lva prašivého který zůstal v temnu prvotním ve smyčce času kde dobře bylo lišce víle i lvu prašivému.
Lev osamělý rozprostřel slova v pustých mýtinách aby poslední jiskrou podpálil prázdný les a sebe sám.....
