A tak šel Holecův život...
28.Březen 2007A tak šel Holecův život aneb není minuty, kdy by do stěny blbě nečuměl
Před začátkem dnešního přednesu ještě pár slov o Ondřejovi samotném. Ne že by to byl někdo retardovaný. On prostě neví. On neví, že má promluvit, když něco chce. On neví. On neví. On neví že kofola vypadá jinak než pepsi. On neví. On neví. On neví. On neví že má zapojit zdroj do elektriky. On neví. On neví. On neví. On neví že nemusí používat maximální sílu, když chce sebrat tužku. On neví. On neví. On neví. On neví. On neví. On neví že nemusí každý den přesně v 7:13 jít do školy. On neví. On neví. On neví. On neví. On neví.
Když byl Ondra ještě malý, měl dokonce i kamarády.
Pak přišly narozeniny druhé a Endré pozbyl vlastní vůle.
Přímo hleď a pořád seď, snaž se vůbec nevrtět!
Zkouknout tohle zkouknout támto, dej mi ještě Snickers mámo!
Malý Ondra za psy běhá, jejich zadkům pokoj nedá.
Co je jeho nej nej hra? Dělá že je pěkná stěna.
V deseti letech přichází změna?
Místo doprava čumí doleva... Či naopak?
A co je pro Ondru nejpříznačnější ve věku pro všechny nejkrásnější?
Sedí, leží, pořád čumí. Žádná změna,
ONDRA
ANI SÁM
NEVÍ...
napsal/a: rosteni 01:53 Link
