Hej hej hej počkejte! Podívejte jak je dneska venku krásně!
Sluníčko svítí... No co vám chybí? No řekněte. 
Vždyť je to nádhera nebo ne? Co?

Na to já vám seru! Životní optimisti..
Nemůžu pochopit, čím ste si tak jisti
Vy to taky asi nechápete, ono vám to dojde
Myslíte, že všechno vám projde, ale konec přijde
Já nejsem pesimista, já vim co čekat
Není kam spěchat. Chci tu něco nechat
Než přijde smrt, protože to je moje jistota
Nenosim hodinky, neznám čas svýho života
A ani nechci, tak nechte si ty kecy 
O tom jak je svět krásnej a podobný věci
Nad vašima životama má smrt moc
Vždyť každej ví dobře, že po dni přijde noc!

Sluníčko svítí
hej na to seru!
radost ze života
hej na to seru!
svět je krásnej
hej na to seru, žít vstříc smrti - jo tak to beru!

Věru s životem se neseru
Je noc, den, nebo je k večeru?
To nevim a tak žiju dokud to jde a jak to jde
Je to tak, život jde, jde, odešel...
Nikdo kvůli němu nebrečel
Ručičky stojej, jeho čas nadešel
Topim se v oceánu, co je moc velkej na most
Pomoct si musim sám tak z čeho mám mít radost?
Cynicky řeknu že psychicky už nejsem fyzický,
Je logický, že to znamená nelidský
Vždycky to tak bylo, je a bude navždy
Optimisti? Ty budu vraždit!
Beznadějnej svět - je na něm něco krásnýho?
Mám radost že umřu. Je na tom něco divnýho?

Sluníčko svítí
hej na to seru!
radost ze života
hej na to seru!
svět je krásnej
hej na to seru, žít vstříc smrti - jo tak to beru!
Sluníčko svítí
hej na to seru!
radost ze života
hej na to seru!
Krásná je láska
hej na to seru, žít vstříc smrti - jo tak to beru!

  Kouzlo lásky!

To zatmnění,který máš, když nekoho líbaš.
To mrazení, který vnímáš když se tě někdo dotýká.
Ty pocity,euforie,když někdo říká miluji tě.
A za to všechno může láska,byť.... někdy je to jenom sázka.
To láska tahá za nitky a my jsme její loutky.
To láska se vkrádá do mysli a spouští v tobě choutky.
O lásce dá se toho hodně psát,už od nepaměti nedá lidem spát.
To zvláštní kouzlo,s kterým člověk usíná i vstává.
Tohleto kouzlo, lidem jenom láska dává.
Hodně Lidí se snaží před láskou utíkat.
ale láska je kurva, nutí je vzpomínat.
vzpomínky to je věc,uplně nejhorší.
Kvůli vzpomínkám, člověk se i zavraždit pokouší.
Vzpomínka na stracenou lásku,u srdce zabolí.
Člověk který je sám,se vzpomínkama zápolí.
Přeju všem lidem,co lásku ztratily.
Aby si tu pravou a novou zažily.
Tohle je pro všechny, co láskou jsou zhrzeni.
hledejte, hledejte a najdete věrte mi.

11:22 14.1.2009


  zbláznim se ?



Je to hrozný......celou dobu jsem se tešil na to, že se osamostatnim a postavim se na vlastní nohy.
A je to tady.... ale žádná radost, nebo štestí. Ale smutek v očích a hrozný psycho.jsem sice rád že že jsem vypadnul 
od těch zasranej sviní, který mně vykořistovaly a psychycky vlastně tak trochu týraly....i když to na mně vidět nabylo tak mně to sralo.
Ale nadruhou stranu jsem na to byl zvyklej.Jsem přešlej asi z toho, že už musim nést určitou zodpovědnost,na kterou
jsem ale zvyklej nebyl. od tý doby co chodim s Terkou si pomalu uvědomuju že chci i něco víc než jen žit od vejplaty 
k vejplatě a utrácet za nehorázný píčoviny.Čim déle jsem s terkou,tím víc se snažím se bejt lepší a lepší.ale každý začátky 
jsou težký.Nemít jí?Byl bych v prdely. A hlavně jak už jem kolikrát psal, ona mně otevřela oči.Trochu mne mrzí že mně 
nevěří,ale začne,o to se musim postarat já.Tak trochu se jí vlastně ani nedivim.Vždyť co jsem řekl jsem sice 
splnil, ale vždy to mnělo nějakej háček.Jenomže teď už mám dost času na to, abych se jí víc věnoval. A hlavně musim 
kurva bejt zodpovědnější. Hlavně taky kvuli sobě že? Terezko to že jsem tak žárlivej....prosím nezlob se na mně, ale
 já tě mám fakt moc rád. A trochu mne vadí, že všichni ti kluci se okolo tebe až moc nebezpečně motaj. Jsem typ 
člověka, kterej se zamiluje hodně a stou žárlivostí to až moc přehání.Ale to je jenom známka toho, že tě miluju.Tak
 se prosím nezlob.Všechny holky, co jsem mněl před tebou,byly strašný kurvy.A já zapomněl co je to důvěra. To proto 
jsem tak podezíravej.Doufám že ti můžu věřit......bože doufám! Ale teď něco jiného. našel jsem svoji druhou
 pravou rodinu.Kde, jak mně zatim příjde,maj zájem taky o mně a ne jenom o moje prachy. A to mně docela těší.
 Ale nemohu řikat nic do předu, protože jsem u svý tety, teprve hodně krátkou dobu.Ale na druhou stranu jí 
znám,vim že neni taková jako moje máma a táta. A hlavně se o mně zajímá jako bych byl její syn,což mně dělá radost, 
protože to co ona pro mně dělá, jsem snad nikdy nezažil. Je milá nikdy mně neodbyde, strašnejma kecama a neřeší
 furt prachy, jako moje matka. Která je strašně závyslá na penězích,možná že se s toho už zblaznila. a ani se jí 
nedivím. Protože za všechno může fotr, kterej si jí našel udělal jí děti,mně a sestru a uvázal si jí na sebe. Aby jí 
psychicky týral hajzl jeden.Moc dobře věděl že máma z dětma, bez fotra by na tom byla hodně špatně. Myslím si, 
že máma se trochu zblaznila vlastně z něj.....Hajzl jak já ho nenávidím.........A ůplně nejhorší je. Když mně někdo,
 srovnává s fotrem.To mně sere, já nikdy nebudu jako on. nechci, nemám zájem. A kdybych byl jako on, 
tak už bych dávno seděl.Moje plány do budoucna jsou prozatim mlhavě zastřený. Ale někde v dálce vychází slunce,
 který ten mlhavej závoj rozhrne. A já budu mít v životě jasno. Miluju tě Terko. Miluju! 
dík že jsi! Dík. Nejsem nejlepší a myslím si že nikdy nebudu.Terko měla by sis uvědomit, že lidi se daj mněnit k lepšímu
a mně se zdá že se mněnim možná až moc rychle.Věřit mně mužeš, stejně neni nic tak závažného,abych ti lhal. A vlastně ani nechci.
proč?Bože! Já nejsem kripl. Vklidu si mně měn, ale abych tomu tvému tempu vůbec stačil.Terez jsem 
 jenom člověk.Ale od tý doby co jsem s tebou, jsem se zmněnil.Vem si to,přestal jsem hulit,smažit, čorovat
a dokonce i lhát. Hlavně tobě. Odešel jsem od rodiny, našel si docela dobrou práci. A to všechno za 4 měsíce,
 to je docela dost zásadních proměn, za tak krátkou dobu.Terko docela mně taky mrzí,že tvá máma na mně kouká
skrz prsty. Jak na nějakého nemakačenka. A ještě tě poňouká proti mně. Ježtě že máš svojí hlavu. Končim docházej 
mně síly psát dál.byť blejská se na lepší časy zatim mně to všechno nějak Bere. 

pro brandejský lidi:

V tomhle městě, se objevuju už strašně dlouho.Vlastně jsem se tady narodil. Je to takový poutavý místo který 
nenávidim ale nemůžu(a to mám ozkoušený) bez něj bejt.Tohle zkažený městečko, kde se lidi chovaj tak jako by se nic nedělo,
 jako by bylo všechno v pohodě. ale neni, lidi v brandejse jsou rozdělení, podle mého na pěti skupin huliči, smažky, normální lidi, to jsou ty nad pětadvacet , lháři,
a buzny. V brandejse se nenajde jedinej normální človíček mého věku . prostě ne! Všichni jsou poznamenaný. Všichni si hrajou na
kamarády, co za tebou budou stát, ať se děje co se děje. Ale jak přijde problém tak se na tebe vyserou a zdekujou se.
Hulil jsem,zmažil, žil mezi nima. Bral jsem je, ovšem jen do ty doby, než jsem si řekl: A dost! tohle nemá cenu, s toho
nic dobrýho nekouká, jedině tak cela předběžného zadržení a nebo rozhoupaný lano na stromě. sralo mně to, 
furt řešit jenom to. kde sehnat? od koho? a za kolik? Prostě pár let stracenýho času, s lidma který to v životě 
stejně nikam nedotáhnou a v brandejse chcípnou. Buď hlady, nebo se přešlehnou. A nebo zimou protože skoro všechny mladý co tam znám
nemaj zrovna zodpovědnej přístum ke svému vlastnímu životu a rodiče je stejně vyhoděj z domu. V tomhle městě kde skoro každe mladej něco bere ať už je to třeba i chlast, a to je asi to nejmenši zlo, který tady je . Už nenarazíš na pořádnýho kámoše, na kterýho je spoleh. To už tady prostě neni. Jsem rád že nejsem odkázanej na tyhle lidi,to už bych tady nebyl.Já se svojí náturou už bych byl mrtvej. heeeeeej! Lidi! lidi z brandlu proberte se! Děláte brandejsu hroznou image. To kvůli vám, je tohle město tak zatáhlý. Stejně jako vy!
Všichni si tady hrajete na frajery. Vždyť na to ani v nejmenším nemáte. Každej z vás chce něco dokázat. Ale co vlastně? s tímhle stylem?
dokážete tak leda velkou chlupatou a smrdlavou píču. Já osobně a je mně jedno, jak na mně všichni koukaj. Vás ani jednoho nemám rád.
Nesedíte mně, lžete, kradete, buzerujete a děláte bordel. Ano já byl stejnej. Ale to už nedělám. nechci, nemám zájem. Musim se starat i o jiné věci, než schánět prachy, na to abych mohl v pátek vypadnou do knajpy. A tam se ožrat jako prase, zhulit se a v tom nejhorším připadě se vysmažit. Kubo Novej ty by si se mněl probrat z toho šoku. Idiote! je ti dvacet. A co jsi dokázal? Nic! Nic jsi nedokázal. tak akorát to, že na tebe všichni koukaj jako na smrdutýho bezdomovce. Kterej umí stejně jako twigy jen žebrat.twigy k tobě mám taky jednu výtku: jsi arogantní buzerant. kterej umí tak jenom chlastat a žebrat na víno. Čůráčku zasranej! 
K dalším se nebudu vyjadřovat. To asi ani nemá cenu, protože tím nic nevyřeším.A přemejšlím o tom jestli má vůbec cenu stracet čas nad takovejma idiotama. Když vás všechny vidim, mám takovou nepopsatelnou chuť, rozkopat vaše huby! kreténi! 

  Cesta života,tak strašně dlouhá je.
  Trošičku trnitá a někdy strmá je.
  cestičku života, každý sám projde si.
  Někdy tě ta mrcha,zatahá za vlasy.
  Cestičkou života,každý sám prochází.
  Na konci cestičky,však na věčnost odchází.
  celej ten život,mně příjde na prd.
  Člověk se narodí a čeká na smrt.
  ještě že paní smrt,tak spravedlivá je.
  že bere bohatý, chudý do ráje.
  má cenu? Se vás ptám, bohémskej život žít.
  Když každej musí na věčnost odejít.
  Před smrtí se neschováš, vždycky tě pokoří.
  Mno prostě každému, svíčka života dohoří.  

Holčička se sirkami


 Byla krutá zima.Sněžilo a začínalo se smrákat k temnému večeru;však to byl poslední večer roku,večer silvestrovský.A v té zimě a tmě chodila ulicemi malá chudá holčička,prostovlasá a bosa.Nu ano,měla sice na nohou pantofle,když šla z domu,ale co naplat,byly to pro ni pantofle moc veliké,naposled v nich chodila její maminka,tak byly velké.A holčička je ztratila,když utíkala přes ulici,kudy se zběsile řítily dva vozy.Jeden pantofel už potom nenašla a s druhým utekl nějaký kluk;říkal,že z takového pantofle bude mít kolíbku,až se mu jednou narodí děti.Holčička tedy chodila bosá,nožky celé rudé a modré zimou.Ve staré zástěře měla hromádku sirek a svazeček jich držela v ruce.Za celý den od ní nikdo nic nekoupil, nikdo jí nedal ani penízek;holčička chudinka už byla hladová a promrzlá a tvářičku měla ustaranou.Sněhové vločky jí padaly na dlouhé plavé vlásky s krásnými kučerami na šíji,ale na tuhle okrasu ona nemyslela.Ze všech oken se linula záře svíček a ulicí se nesla libá vůně husí pečínky.Vždytˇ byl poslední večer v roce,ano,na to holčička myslela.V koutě mezi dvěma domy-jeden vystupoval do ulice trochu víc než druhý-se posadila a všecka se schoulila;drobné nožky vtáhla pod sebe,ale bylo jí ještě víc zima.Domů si netroufala,vždy žádné sirky neprodala a od nikoho nedostala jediný penízek.Tatínek by jí nabil a potom,doma je taky zima,nad hlavou tam mají střechu a tou dovnitř fičí,i když největší skuliny zacpali slámou a hadry.Ručky měla téměř zmrtvělé chladem.Jak by je možná zahřála maličká sirka!Kdyby si tak troufla vytáhnout ze svazečku jen jednu jedinou,škrtla jí o zeď ohřála si prsty!Vytáhla jednu a „škrt“!Jak jen ta malá sirka zaprskala,jak hoří!Holčička chránila dlaní teplý jasný plamínek,jakoby malou svíčku;byla to ale podivuhodná svíčka!Holčičce se zdálo,že sedí před velikými železnými kamny s lesklými mosaznými koulemi a mosazným bubínkem.Příjemně v nich žhnul oheň a jak hřála! Ale co to !-Holčička už natahovala nožky, aby si je taky ohřála,když vtom plamínek zhasl,kamna zmizela a ona seděla s krátkým oharkem zápalky v ruce.Škrtla novou.I tahle hořela, svítila, a tam , kam dopadala na zeď její záře, byla zeď průsvitná jako závoj.Bylo vidět do pokoje,kde stál stůl prostřený běloskvoucím ubrusem a parádním porcelánem a kde se nádherně kouřilo z upečené husy plněné švestkami a jablky.A ještě krásnější bylo, když husa seskočila z mísy a kolébala se po podlaze s vidličkou a nožem ve hřbetě – a rovnou k chudobné holčičce.Vtom sirka zhasla a zase bylo vidět silnou studenou zeď.Holčička zapálila další sirku.A teď seděla pod překrásným vánočním stromkem,byl ještě větší a měl ještě víc ozdob než stromek, který letos o vánocích zahlédla skleněnými dveřmi u bohatého 

kupce.Na zelených větvích svítilo na tisíce svíček a shlíželi na ni odtamtud pestré obrázky podobné těm, co zdobí výkladní skříně. Maličká vztáhla obě ručky-a vtom sirka zhasla, všechny ty spousty vánočních svíček stoupaly výš a výš a holčička viděla, že se mění v časné hvězdy.Jedna z těch hvězd spadla a nakreslila na nebi dlouhou ohnivou čáru.“Teď někdo umírá,“ řekla maličká.Její babička, která jediná na ni bývala hodná, ale teď už nebyla mezi živými, jí totiž říkávala:“Když padá hvězda, odchází něčí duše do nebes“. Znovu škrtla o zeď sirkou, rozlilo se světlo a v jeho svitu stála babička, nevýslovně jasná, zářící, milá a vlídná. „Babičko“! zvolala maličká. „Vezmi mě s sebou! Já vím, že zmizíš, jak jen ta sirka zhasne, stejně jako mi zmizela teplá kamna,krásná pečená husa a ten veliký, nádherný vánoční stromeček!“ A rychle škrtla všemi sirkami, které jí ve svazečku zbyly- chtěla babičku mermomocí zadržet. Sirky vzplanuly takovou září, že bylo jasněji než za bílého dne.Babička nikdy nebyla tak hezká, tak velká.Vzala holčičku do náručí a šťastné a blažené spolu letěly vysoko, převysoko.A tam nebyla ani zima,ani hlad,ani strach…  

 


V koutě u domu seděla v ranním chladu holčička.Měla červené tvářičky a úsměv na rtech,ale byla mrtvá,zmrzla posledního večera starého roku.Novoroční jitro se rozbřesklo nad mrtvým děckem,jež dosud drželo v ruce svazeček sirek,takřka do jedné ohořelých. „Chtěla se chudinka zahřát!“říkali lidé.Nikdo však nevěděl,co krásného holčička viděla a v jakém lesku vstoupila se svou babičkou do radosti nového roku!

 

Proč se lidé na vše ptají? A kde jsou ti, co vše znají?
Proč je vše tak složité a války krví prolité? Proč každému něco chybí a proč lidé dělaj chyby? Proč je vše tak obráceně a hmotné věci tak cenné? Lidstvo hodnoty má převrácené... Čekáme se založenýma rukama a nechceme změnit svět, každý člověk dělá chyby, které nejodu vrátit zpět...