Dneska jsem fakt štastnej.... konečně jsem ukončil pracovní vztah stou ubohou firmou kde šéf  z lidí dělá debílky.

Ráno vztanu ale jak už to tak bejvá tak jsem zase usnul. (to jsem celej já) probudil mě asi v půl dvanáctý dopoledne telefon. Kde terka píše.... dobré ráno miláčku.......jako by věděla že budu vztávat tak pozdě.hmm.....asi nějaká intuice. No tak jsem se teda vyšvihnul z postele a jako že letim do tý  firmy na sny. Sednu do auta a jedu přímo tam. V hlavě mě lítaj myšlenky.... jak se tam s někým strašně pohádám, třeba s šefem(takovej věčně trapně uřvanej zmrdeček.) Takže jsem si připravoval dost silný argumenty, na ty jeho přehnaný keci. A když jsem dojel před bránu tý firmičky, tak jsem byl nadupanej jako právník, před nějakou velkou kauzou. no prostě jsem chtěl aby to dopadlo pro mě co nejlíp...... Tak a je tady ta chvíle kdy vstupuju do vchodovej dveří kanclu....v hlavě si srovnávám všechny ty věty, který bych měl použít na svojí obranu. Ale jak jsem zjistil tak zbytečně. Šéfik tam nebil, ale byla tam jeho manželka ta jediná se mě celou dobu v tý firmě zastávala. Z úsměvem mne přivítala a jakože si mám jít dát na halu kafe a pokecat s klukama s kterejma jsem tam dělal. A ona zatim že to sepíše.Tak to jsem kurva opravdu nečekal....já tam jdu nasranej, jako svině a oni mě přivítaj jako bych jim tam vezl výplaty nebo co.No tak jsem teda šel za klukama, dal si kafčo..... pokecal a šel spátky do kanclu. Tam jsem to podepsal rozloučil jsem se kupodivu ona mě pozdravila taky a jel jsem dom. V autě jsem si odechl že mě nedali paragraf  53 což je sklamaná duvěra mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a tak jsem tam vlastně skončil bez poskvrny super pecka bomba

Prachy prachy prachy, jo ty prachy věc celkem bezcená (papírky) ale životně bezprostředně důležitá. 

Kvůli těmhle papírkům, se lidi dokážou hádat, nenávidět, rozvádět se a dokonce i se i zabíjet.

Ten kdo vymyslel prachy, peníze, kesche, si asi ani náhodou neuvědomil co tim způsobyl. Debil jeden!

Kdyby tady nebyly, tak by jsme si podle mého názoru byly všichni rovni a život by byl o dost lechčí a bezpečnější. No vemte si to samy, proč zloději kradou a proč kriplové přepadaj starý babyčky v metru, proč se lidi zabíjej. No většinou je to kvůli penězům že? Jo jo ty zkurvený prachy. Normální člověk se celej život dře jako vůl, aby uživil rodinu. A co stoho vlastně má? Když si vlastně nemůže užít pořádně života a když všechno je tak zkurveně drahý. A pak jsou tu lidi, co nemusej ani hnout brvou a maj peněz tolik že nevěděj co snima. A furt říkaj že jich maj málo. Mno ty prachy jsou zapeklitá věc ale bohužel to bez nich nejde no toť vše. 

       Jo jo tak už přišlo to na co jsem čekal.. Zkurvený hulení pro mě už není.  

hulil jsem mooooooc a užil jsem si na tom dost srandy ale taky dost zasranejch depresí!!!!!!!! 

Mno nikdy by mě to nenapadlo. Přišlo mě to úplně normální, zahulit si. Ale teď už vlastně ani nemám potřebu hulit. Vždyť vlastně co mě to dává, nic akorát jsem po tom vysmátej jako debil a  vytuhlej jako škraloup na pudinku. Vlastně ani nechápu proč?Ale když jsem hulil, tak jsem o tom  ani nepřemejšlel. Ale teď si myslim že je to fakt ůplně k ničemu. A ty lidi co hulej, já je neodsuzuju ale měli by si uvědomit, že je to ničí jak fyzicky tak hlavně psychicky. Ono se to dá, ale jak stim chcete seknout tak zjistíte že to zrovna z lehka nejde. Fakt nemůžete se soustředit,nemůžete usnout a hlavně vás nic nebaví.Věřte mě, já si tim prošel a vlastně s toho ještě nejsem ůplně venku. Furt na to mám takovou divnou chuť. Ale dá se to ovládnout a hlavně už můžu v poho usnout. Nervní už taky moc nejsem ale začátky nebyly zrovna to pravý ořechový. Ten kdo ještě nehulil, ať to radši ani neskouší. A ten kdo hulí a že jich z nám dost, tak je mě ho upřímně líto nic víc k tomu nemám  zdar

Tak na hory jedu. Je to jasný a daný zvládl jsem to, zachránil jsem to a lev se nemusí překonávat a nemusí nic ukončovat. Kvůli lvovi, bych dokázal letět i na to slunce a to i s vědomím že bych umřel. Můj  lvíčku, ty ani nevíš jak jsem byl mimo, jakej jsem měl strach, jestli to seženu. už jsem se pomalu  připravoval na nejhorší, ale nemohl jsem se na to jentak vykašlat, to přece nejde přijít zrovna o tebe lvíčku. To jenom ty lvíčku, jsi mě otevřel oči, naučil jsi mě vidět světlo v noci. Tou nocí myslím můj život, kterej neni zas tak težkej jak jsem si myslel. Je  lehkej jenom se člověk musí snažit a já už se snažim, možná že né moc ale snažim a to mě stačí. Vlastně už mám skoro všechno i tu práci už mám a hlavně že mám tebe, jo tebe lvíčku jsi moje světlo, moje teplo, moje všechno. Všechna čest lvičku, dokázal jsi  to že jsi změnil to, co už bylo dávno dané a neumřel jsi. A já zase miluju jenom tebe a taky neumírám. Ba naopak žiju a jsem rád že žiju a už se nemůžu dočkat až budem spolu na těch horách. Bude prdel  bude sranda a hlavně nebudem s těma z Brandejsa který známe a který mě osobně už docela nuděj. Jen doufám že si tam nezlomím nějakou končetinu, víš přece jaké jsem nemehlo. Miluju tě lvovitý koťátko.