Byl sem v nemocnici. Po týdením vyšetření mně drželi ještě na pozorování, ale cítil sem se dobře. Na posledním pokoji kam mně dali bylo 5 postelí a všechny obsazené. Po tom týdením půstu už se mi stavěl na každou sestřičku. Doma se honím každý den a tady sem to držel už týden. Pokaždé když byli návštěvy díval sem se po ženských a myslel jenom na jedno. Ale na pokoji to nešlo ani v noci, pořád byl někdo vzhůru nebo běhali sestry.

Na záchodě nebylo soukromí a ve sprše to také nešlo. Pokusil sem se při odchodu z jednoho vyšetření sejít až do sklepních prostor. Našel sem nějakou převlíkací místnost a sedl na židly a už sem ho měl v ruce. Honil sem rychle a najednou slyším kroky, přicházela starší sestra, když mně vyděla jak sem vystřelil, zeptala se jestli něco nepotřebuju. Potřeboval se se dodělat, musela zahlédnout v pižamu mého stojícího ptáka. Podařilo se mi skočit do výtahu a odjet. Kdo to zažil, ví co to je zastavit honění těsně před výstřikem, začínalo mně pěkně tlačit až bolet v podbřišku. Lehl sem si do postele a už sem se rozhodl že se nějak dodělám k výstřiku. Ale mohli by se všimnout dědkove co byli se mnou na pokoji a taky kam to nastříkat a taky sem měl strach že budu křičet až budu stříkat. Najednou se otevřeli dveře a v nich blonďatá palice.

Moje nevlastní sestra přišla na návštěvu.Spustila povídání a že mi toho musí hodně dovyprávět a nakonec když viděla jak ji dědkove pozorujou zeptala se jestli nemůžeme jít někam ven. Vyšli jsme na chodbu kde byl výklenek nebo čekárna pro vyšetřovnu. Posadili jsme a ona mlela a mlela. Už sem ji neposlouchal a strčil ruku do kalhot. Najednou se zarazila a povídá. Co to děláš? A tak sem jenom špitl. Musím si to udělat už to nejde vydržet. Tady? Rozhlédla se vystrašeně. Ale to už sem ho měl venku z kalhot a honil před ní. Postavila se a začala hrabat v kabelce. Najednou sem začal cákat semeno. Lítalo to ze mně na všechny strany. Ona si jenom v údivu beze slova zakryla pusu a zírala. Držela v ruce papírové kapesníčky a já na křikl, tak to utírej. Přisunula se ke mně a otírala mi ptáka. Brácha nevím jestli nejsi prase ale bylo to hezký.

A potom přičichla k tomu kapesníku a povídala, a teď já. Zařvala na mně nekoukej a stoupni si kdyby někdo šel ať na mně není vidět. Ale to už měla rozepnuté džíny a ruku v kundě. Celá zrudla rozdýchala se a najednou zavřela oči, vyjekla a skoro se na židli zhroutila. Ale mně zase stál a tak sem znovu honil. I ona vrátila prsty na poštěváček a zachvilku jsme byli znovu.