Lékaři zabývající se léčbou neplodnosti tvrdí: onanie lidskému tělu jednoznačně prospívá! Organismus se tak zbavuje přestárlých spermií, což zvyšuje mužskou plodnost. Přirozenost onanie dokazují i četné výzkumy, podle nichž se drtivá většina onanujících uchýlí k této praktice po deseti dnech pohlavní zdrženlivosti a plná polovina se pak snaží o pohlavní styk už o čtyřiadvacet hodin později.

Pravděpodobnost, že pak zplodí potomka, se po onanii mnohonásobně zvyšuje.

Přesto zůstává onanie jedním z nejvíce tabuizovaných témat.

Naštěstí už jsou pryč doby, kdy se i v odborném tisku objevovaly články o škodlivosti onanie, která u některých zvláště aktivních jedinců může údajně vést až k naprostému fyzickému vyčerpání končícího smrtí. Ještě v první čtvrtině minulého století tvrdil s plnou vážností lyonský lékař Petit, že plné dvě třetiny mladých mužů ve věku mezi dvaceti a třiceti lety zabila "sebehana". Jiný lékař zase nabídl puritánským spoluobčanům recept, jak poznat mladíky, kteří jsou na onanii "závislí jako na droze": "Povšimněte si hlavně jejich nápadné bledosti. Když se s nimi dáte do řeči, zaskočí vás svou apatií ústící v cynismus ke všemu, co je ostatním svaté."

Do protimasturbačního hnutí se horlivě zapojila také řada filozofů a literátů. To mu dodalo na síle a vědecké věrohodnosti. I Immanuel Kant se domníval, že onanii je třeba co nejradikálněji vymýtit. "Cudnost je povinností člověka vůči sobě samotnému. Je-li člověk poháněn chtíči, nikoli skutečným objektem, ale fantazií, tehdy musíme učinit závěr, že takový chtíč je proti přírodě."

Na obranu masturbace coby činnosti zcela normální a organismu prospěšné však naštěstí vytáhly i takové celebrity jako Daniel Defoe či dokonce anglická královna. Robinson Crusoe se dětským čtenářům otevřeně přiznává: "Nemohu ani vypovědět, co pro mě toto vzácné umění znamená."

Anglická královna Alžběta zase na onanii oceňuje, že je "nejdokonalejší zárukou panenství".

Přes všechny racionální argumenty zůstává onanie v oblasti lidského chování jedním z nejožehavějších témat. "Odpor, v lepším případě rozpaky jsou pevně zakořeněny v každém z nás," vysvětlují tento paradox psychologové. "A bude trvat ještě nějakou dobu, než si upřímně v hloubi duše přiznáme, že onanie je částí naší osobnosti. A zdaleka ne zanedbatelnou."

zdroj: Plus