Člowíček když najde osůbku se kterou se cítí šťastný a příjde mu, že to nikdy neskončí. Swět má hnedka barewnější a weselejší. Pluje si žiwůtkem a je mu krásně. Celý swět jako by se na něj najednou smál. Ten pocit já znám a jsem za něj wděčná. Jenže si myslím, že swět je pořád stejný, jen člowíček se změnil a wzhlíží k swětu jinak.
  Myslím si, že zwířátka na téhle kouličce by měli zkusit pewně se postawit na nožky,podíwat se očkama na horu do neznáma, zaposlouchat se do šepotu wětru a si říct, že je krásné žít a být wděčný, že oni se mohou postawit, podíwat, poslouchat i říkat.
  Žiwůtek přináší mnoho ran, ale myslím si, že ty nás dělají silnějšími. Tak se zwířátka newzdáwejte a ukažte jak jste silný. Že se dokážete usmíwat i když wám srdíčko pláče. Mnohokrát je to těžké, ale mi se přeci jen tak newzdáwáme. Občas, je toho moc, pár slziček přeci neuškodí, ale důležitý je zas se začít usmíwat a nepropadnout do černobílé díry a zawřít se w ní.