Hodiny na věži desátou odbíjí,
den už pomalu ke konci spěje.
Z černých mraků potichu padají
teskné kapky beznaděje.
V korunách stromů vítr si hraje,
něco se stane, i on to ví.
Šeptá to květinám, šeptá to trávě,
lidem však neřekne, nepoví.
Všude je ticho, jen na oné věži
kdosi už neví kudy dál.
Hodiny tikají, čas rychle běží,
on už se bezradně životu vzdal.
Vylezl na zeď a zavřel oči.
Ví že je konec, už nemá strach.
Roztáhl ruce a potom skočil
a uťal svůj život - sebevrah.
Hodiny na věži odbíjí půlnoc,
starý den hned nový vystřídá.
Je tichá a smutná mrazivá noc,
vítr si o smrti povídá.