Smrt je jak propast, temná a tichá,
je jako krvavý bodlák, co do prstu píchá,
píchne a Ty budeš na věky spát,
už nebudeš milovat, žít ani se smát,
už nebudeš užívat si života čas,
budeš jen spát, znovu a zas...
Nad propast temnou se postavíš,
čas ve svém nitru na chvíli zastavíš,
čekáš, mlčíš a přemýšlíš,
přemýšlíš nad tíhou, která Tě drtí...
Čekáš, už rozhodla ses a skáčeš,
třpytivé slzy, potichu pláčeš...
Ty víš kam jdeš, Ty víš, Ty znáš,
už dávno na temnou smrt nečekáš.
Už padáš a dopadáš, kámen Tě drtí,
už nečekáš, nepláčeš,
to úděl je smrti...