25.Červenec 2007,23:11
Žijeme stále
stereotypně.
Žijeme stále
stereotypně.
Žijeme stále
stereotypně.
Žijeme stále
stereotypně.
Žijeme stále
stereotypně.
Žijeme stále
stereotypně.
Žijeme stále
stereotypně.
A koho baví
stále stejný život?
23:01
Smrt je jak propast, temná a tichá,
je jako krvavý bodlák, co do prstu píchá,
píchne a Ty budeš na věky spát,
už nebudeš milovat, žít ani se smát,
už nebudeš užívat si života čas,
budeš jen spát, znovu a zas...
Nad propast temnou se postavíš,
čas ve svém nitru na chvíli zastavíš,
čekáš, mlčíš a přemýšlíš,
přemýšlíš nad tíhou, která Tě drtí...
Čekáš, už rozhodla ses a skáčeš,
třpytivé slzy, potichu pláčeš...
Ty víš kam jdeš, Ty víš, Ty znáš,
už dávno na temnou smrt nečekáš.
Už padáš a dopadáš, kámen Tě drtí,
už nečekáš, nepláčeš,
to úděl je smrti...
22:57
Hodiny na věži desátou odbíjí,
den už pomalu ke konci spěje.
Z černých mraků potichu padají
teskné kapky beznaděje.
V korunách stromů vítr si hraje,
něco se stane, i on to ví.
Šeptá to květinám, šeptá to trávě,
lidem však neřekne, nepoví.
Všude je ticho, jen na oné věži
kdosi už neví kudy dál.
Hodiny tikají, čas rychle běží,
on už se bezradně životu vzdal.
Vylezl na zeď a zavřel oči.
Ví že je konec, už nemá strach.
Roztáhl ruce a potom skočil
a uťal svůj život - sebevrah.
Hodiny na věži odbíjí půlnoc,
starý den hned nový vystřídá.
Je tichá a smutná mrazivá noc,
vítr si o smrti povídá.
22:50
Když slunce spí, myslím na tvé krásné oči.
Když slunce vychází , ptám se či už přicházíš.
Když slunce hřeje, myslím na Tebe, jak se směješ.
Když slunce zachází, srdce mi puká od žalu, že odcházíš.
Mám Tě ráda, lásko moje,
a navždy budu jenom Tvoje!
22:44
Poprvé, když spatřila jsem Tebe,
myslela jsem, že dotýkám se nebe.
Už se mi o Tobě zdálo,
ale pořád je to málo.
Mám u sebe hromadu tvých fotek,
ale nenahradí však tvůj dotek.
Moc krásně mi s Tebou je,
proč je to jen naděje?
Všeho, co je v této kategorii, nejsem autorem!
22:43
Potkalo mě štěstí! Řeklo ,,Uhni!" a šlo dál...
