Co dělat, když z Vašeho štěněte vyrostl agresivní jedinec vůči vlastním pánům?

Chyba je v hierarchii. Mnoho lidí se nad malým štěňátkem rozplývá a všechny jeho činy omlouvá, ale pes je velmi chytrý tvor a vše si pamatuje. Stačí pár chybiček, zaváhání nebo strach a pes se začne cpát na místo vůdce smečky. Většinou každý pes v pubertě 10 měsíců – 1,5 roku ) zkouší, co vše může a pokud je pes v nezkušených rukách, nebo u lidí co mu vše dovolí, zkouší víc a víc, a pak se stane vůdcem smečky a opravdu si do ničeho nenechá kecat. Pak mají jeho majitelé a okolí plno řečí, že ten pes je zlej, že je stvůra, ale pes je smečková tvor a vůdce, musí být opravdu vůdce, ne strašpytel, proto pes převezme místo vůdce… není to chyba psa, ale majitele. Nejlepší jsou lidi, kteří si pořídí hůře vychovatelné plemeno jako například – molossoidní plemena..či I anglický kokršpaněl a pak se diví co mají doma za “zlého psa”. Vůdce musí být sebejistý jedinec, který ví, co dělá, tak se musíte chovat, aby se pes nesnažil být místo Vás vůdcem smečky. Když se tak stane, je třeba mu to přehnané sebevědomí zase vzít. NA každého pejska platí trochu něco jiného, ale dám Vám pár obecných a praktickách rad, když mi poté napíšete, jak se přitom pejsek chová, můžu vám poradit, co dál.

Takže je třeba si uvědomit, kde si je pejsek nejjistější … je t o jeho pelíšek, proto mu ho seberte, dejte mu nový, něco co je ze začátku neutrální, položte ho na jiné místo než ten předešlý a poprvé si na něj sedněte Vy...chvilku tam pobuďte at Vás pes vidí, že je to i Vaše. Seberte mu všechny hračky, pokaždé když si bude chtít hrát, je-li pes hravý, ignorujte ho, hru začíná zásadně vůdce smečky a také ji ukončí, když si s ním budete hrát a všimnete si, že pejska to přestává bavit a mohl by on sám chtít ukončit hru, hned jí ukončete a hračku schovejte. Jestli si s ním hrajete tak, že se o něco taháte, nikdy Vám to pes nesmí vzít, musíte ho vždy přetáhnout Vy, jestli je pejsek větší a má větší sílu, tak se s ním netahejte ! Jen by mu to zvýšilo sebevědomí. Jestli po Vás vyjíždí, může to být pro Vás nebezpečné. Připněte mu tedy na obojek vodítko, nejvhodnější by bylo mít stahovací obojek (simulace skousnutí krku při trestání psím vůdcem podřízeného psa), tím ho budete mít pod kontrolou. Když na vás bude pes štěkat zavolejte ke mně, když nepřijde cukněte vodítkem a přitáhněte si ho, jestli po Vás bude vyjíždět nevolejte ho k sobě, ale na místo a dotáhněte ho tam, když budete mít stahovací obojek, trochu mu zvedněte krk, aby Vás nekousl, ještě je možnost psovi říct jen „fuj“ nebo „nesmíš“ a cukat dokud nepřestane.I podle poslušnosti svého psa, poznáte, jak moc si myslí, že je vůdce, pokud Vás naprosto ignoruje, vůdcem již je, pokud poslouchá, není si ve svém vůdcovstvím ještě zcela jistý... Je třeba, aby jste do bytu chodili první, pes za Vámi, zakažte mu chodit do postele, či na křeslo, jídlo mu dávejte vždy ve stejnou dobu ( doporučuji jídlo rozhodit do dvou dávek, i jako prevenci proti dilataci a torzi žaludku ) a vždy po něm předtím něco chtějte např. sedni, lehni..apod. ...Jestli je zvyklý něco si vynutit kňučením, ignorujte ho..Vůdce si všímá podřízeného psa jen, když on sám chce..také je vhodné sebrat mu jeho místo - pelech, protože tam si bývá pes nejvíce jistý a dát mu jiný a na jiné místo a než ho poprvé odvelíte povelem - místo - na jeho nový pelech, měli byste krátkou chvílí před jeho zraky strávit na novém pelechu Vy....pokud budete na toto myslet, dá se tento problém vyřešit...

Týrání a lhostejnost

Dnešní svět je světem krutosti, lhostejnosti a lží.

Věřte nebo ne, ale právě lhostejnost je tím nejhorším...Lidé se začali zajímat pouze o své vlastní boty a více je nezajímá. Hrabou si svůj vlastní píseček a bojí se o jediné zrnko, které by jim někdo mohl vzít. Sytost mlsně olizuje svou pečeni, krčí se v rohu a ignoruje hlad stojící uprostřed dění. Život si prochází kolem smrti... bez reakce, lhostejnost je zkázou a její rozvíjení nic nezastaví. Lidé se naučili chválit s pocitem závisti, ubližovat s pocitem nadřazenosti, zabíjet s pocitem slasti a přehlížet bez pocitu viny.

V každém městě najdete týrané zvíře, ať jde o týraní psychické či fyzické, stále je to týrání, pes je na jednu stranu v zákoně věc, ale na druhou je to živý tvor na kterého se vztahuje zákon o ochraně proti týrání, k čemu jsou ale zákony, když se porušují?

Některým lidem bití psa poskytuje pocit blaženosti, nadřazenosti či pocitu výhry, je lehké týrat zvíře, není to žádný důstojný ani statečný čin, je to zbabělost a zbabělec není v přírodě určen k dlouhému žití ! Zbabělost je psychická porucha, oslabuje to tvora a oslabený tvor umírá ! Není hoden přežít ve smečce ani jednotlivě, jenže u člověka je to jinak, člověk si myslí, že je pánem přírody, podle zákonů si život zaslouží všechny lidské stvůry a ještě dostanou postel, jídlo a vodu, je to spravedlnost? Lidi místo toho, aby si řešili své problémy si je vybíjejí na zvířatech, ale od násilí k zvířatům, je jen kousek k násilí k lidem. Nepochopím, co je tak vzrušujícího nad třesoucí se hromádkou, která snáší rány "osudu". Zlom by nastal, kdyby se jen náhodou pokusila ta třesoucí se hromádka o obranu, což je v souladu s životním zákonem, kdyby jen naznačila malou část agresivity, kterou její trýznitel používá proti ní, kdyby jen ohrnula kousek pysku a ukázala tesáky, byla by to náhle vražedná bestie ! Bestie, co si zaslouží jen to nejhorší, postavila se přeci proti svému "Bohu". A není to snad v rozporu s logikou?

Dovoluji si tvrdit, že téměř každý člověk se za svůj život setká s týraným zvířetem, ale více jak polovina lidí to neřeší, netýká se to přímo jich, proto to pro ně není důležité, ale není snad věcí všech v jaké společnosti a hlavně s jakými lidmi se stýkají? Copak společnost nechce mít své děti v bezpečí? A můžete si být jisti, že člověk trýznící svého psa, to nezkusí na dítě?

Všechno je odrazem psychiky, naše i zvířecí chování, někdo bije psa pro pocit slasti, vzrušuje ho to, někdo protože si připadá, že je něco víc, že je autorita, někoho to "jen" baví, ale není to snad nezvyklý a nemorální druh zábavy?

Dnešnímu světu bohužel vládne krvelačnost a bizardní zábava a pokud se nestane zázrak, týraných zvířat bude jen přibývat, ale kdyby lidi nezůstavali jen u toho chtění pomoct, byla by tato situace jinde, ptám se, jak může společnost přehlížet někoho, kdo týrá psa? Pokud se toto stále bude dít, nebude konce, člověk lapen zlem, ale přijímán společností nebude mít zájem se změnit...

Jsem alergický na větu: Rád bych pomohl, ale mé síly jsou omezeny, sám nic nezmůžu...

Člověk, pronášející s oblibou tuto větu jako ospravedlnění je omezen, ale jen svou tupostí...

každý může nějak pomoci, nečeká se od něj, že změní svět...ale že se bude opravdu aktivně snažit....

Člověk, který používá tuto větu, od Vás po pronesení čeká chápající odpověd, možná i lítost, že nemůže pomáhat, tak jak by chtěl, řeknete-li mu opak, začne se rozčilovat a vysvětlovat Vám, že vy o životě nic nevíte ... Nakonec snad abychom takové lidi litovali?

Lidé si myslí, že kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale opak je pravdou, kdo mlčí, je tichým komplicem !

                               Szilágyi Martin

                                             Homo kynologicus
 Popis: Morfologické rozdíly mezi člověkem moudrým a kynologem jsou nepatrné.
 Výrazné odlišnosti zaznamenáme pouze v oblečení. Kynolog se nejčastěji vyskytuje
 v riflích, šusťákové soupravě, maskáčích, kraťasech a botaskách, ve společenském
 oděvu jen velmi sporadicky (např. na výstavách). Oblečení bývá obaleno
 odumřelými chlupy a bahnem.
 Výskyt: Zatímco Homo sapiens je takřka kosmopolit (tj. vyskytuje se hojně po
 celém světě), s kynologem se setkáme na výstavách, svodech, bonitacích,
 závodech, agility, kynologických cvičištích, střihačských soutěžích a v přírodě.
 Kynologové žijí ve smečkách.
 Etologie (chování): Kynologové jsou družní, hovorní (pokud se hovor týká psů),
 mají smysl pro humor a nebývají přemrštěně čistotní. K ostatním lidem se chovají
 nevšímavě, ale v případě verbálního nebo dokonce fyzického napadení okamžitě
 tvrdě zakročí. Zatvrzelému a agresivnímu odpůrci kynologie může být rozzuřený
 kynolog velmi nebezpečný, zejména je-li podpořen smečkou jedinců svého druhu,
 případně druhu Canis familiaris (pes domácí). K příslušníkům vlastního druhu
 jsou kynologové velmi přátelští, ochotně se podělí o potravu, nikoliv však o
 tituly na výstavě. Ve výstavním kruhu nebo v různých soutěžích se z kynologů
 stávají rivalové, kteří dovedou bojovat velmi tvrdě a ne vždy čestně. Třebaže
 jsou kynologové v jádru dobrosrdeční, nic je nepotěší tolik, jako když si
 konkurence koupí psa, kterému nenaroste zub.
 Kynologové rádi fotografují. Důvodem je potřeba zdokumentovat krásu, případně
 výkon svých psů. Psy fotografují převážně ve výstavním postoji, visící na
 rukávu, případně obklopené získanými poháry. Často fotografují i psy svých
 soupeřů. Snímek exteriérově kvalitnějšího psa konkurence je pak příčinou
 kynologových depresí.
 Způsob života: Kynologové nejraději obývají osamoceně stojící objekty s velkým
 pozemkem. Mnoho kynologů je však vzhledem ke svým finančním možnostem nuceno žít
 i v oblastech hustě osídlených druhem Homo sapiens. Takoví kynologové jsou
 zpravidla nešťastní a frustrovaní, neboť okolní prostředí je omezuje v jejich
 přirozených potřebách, mezi něž patří např. život ve smečce, značkování
 teritoria a volný pohyb. Držení kynologů ve městech a na sídlištích lze bez
 nadsázky definovat jako týrání.
 Obytné prostory kynologů se vyznačují charakteristickými rysy. Koberce (pokud se
 vyskytují), bývají skvrnité a nábytek je ohlodán, stejně jako dveře. Výška okusu
 odpovídá kohoutkové výšce chovaného plemene, stejně jako velikost stop na ložním
 prádle. Na zdech se hojně nacházejí krátery Ngorongoro. Veškeré bytové textilie
 jsou pokryty dlouhou, případně krátkou srstí. Jen výjimečně jsou bezsrsté,
 propadl-li kynolog kouzlu naháčů, pudlů, nebo jiných nelínajících plemen.
 Navštíví-li kynologa průměrný příslušník druhu Homo sapiens, je šokován,
 uslintán, umazán a ochlupen. Jen obtížně si hledá místo na slunci, nebo lépe
 řečeno na sedací soupravě.
 Ve všech obytných prostorách se hojně vyskytují pískací hamburgery, míčky,
 gumové slepice a kosti z buvolí kůže v různém stadiu rozžvýkanosti.
 Koupelna kynologa je zavalena lahvičkami se šampony, kondicionéry, balzámy,
 prostředky na růst srsti, proti lámavosti, proti statické elektřině, proti
 blechám, pro lesk srsti, na čištění očí, uší, zubů, na odstranění zacuchanin a
 na zvýraznění barev srsti, případně na odstranění nežádoucího barevného nádechu
 srsti. Hygienické prostředky samotného kynologa se omezují na mýdlo s jelenem a
 kartáček na zuby.
 Pokud k obydlí kynologa patří pozemek, nese i on charakteristické rysy. Kolem
 řádného oplocení vedou bahnité stezky, na pozemku se nevyskytuje žádná živá
 drůbež a žádné záhony.
 Samotnou kapitolou je dopravní prostředek kynologa, jeho osobní vůz. Obvykle
 bývá z pochopitelných důvodů typu kombi a v nákladovém prostoru se povalují
 vodítka, košíky, pešky či různé postroje. Auto je zřídkakdy umyto a jeho
 blatníky jsou často to jediné, co v blízkosti kynologa a jeho smečky dokázalo
 bez úhony vykvést. Na zadním skle nacházíme pak obvykle samolepku s rodinným
 miláčkem, takže před výstavou si stačí projít parkoviště a máme zhruba představu
 o zastoupení jednotlivých plemen. Automobilu nevěnuje kynolog žádnou zvláštní
 pozornost, protože pro něj neznamená skutečně nic jiného než dopravní
 prostředek.
  Potrava: Kynologové se zřídka vyskytují v místě svého trvalého bydliště, a tak
 se obvykle živí potravou dostupnou na kynologických akcích. Nejčastěji to jsou
 pikadory, bramboráky, langoše, kuřecí stehna, klobásy, zmrzlina a pivo. Ani doma
 nevěnují přípravě vlastní potravy zvláštní pozornost, zohledňují zejména
 finanční a časovou nenáročnost pokrmů.
Rozmnožování a pohlavní dimorfismus: Skutečnost, že děti nelze vystavovat,
 používat k aportování kachen, ani zapřahat a i jejich základní výcvik je náročný                                                                      a s nejistým výsledkem, je důvodem, proč samičky kynologů, kynoložky, mají
 jedno, maximálně dvě mláďata. Výchovou ve smečce je dán perfektní základ pro to,
 aby z dětí vyrostli dokonalí kynologové. Smečka zpočátku mládě kynologa
 bezvýhradně chrání, postupem času vychovává a vštěpuje mu základní pravidla
 slušného chování. Časem si mladý kynolog dokáže vybojovat v hierarchii smečky
 svou pozici a připravuje se tak na okamžik, kdy se stane, hned po rodičích,
 nejvýše postaveným jedincem. Matce - kynoložce, tak odpadá spousta práce a
 začíná se věnovat svému mláděti intenzivněji v okamžiku, kdy ho lze přihlásit na
 soutěž Junior handling, zasvěcovat ho do výcviku nebo úpravy psů.
 Kynoložky se výrazně odlišují od samic druhu Homo sapiens. Sejdou-li se dvě ženy
 moudré, proberou spolu manžela, děti a Esmeraldu, sdělí si vzájemně nové recepty
 z časopisu Tina a na závěr se shodnou, že ta nová blůzička paní Vopršálkové je
 skutečně rozkošná. Dvě kynoložky spolu dovedou klábosit rovněž zcela neúnavně
 celé hodiny, ale obsah jejich rozhovoru je diametrálně odlišný. Téma "manžel"
 zcela vynechají, o dětech se zmíní jenom potud, pokud zaznamenaly nějaký
 kynologický úspěch a dále hovoří výhradně o tom, jak Aris (Chanel, Brit, Simon,
 Ayka) dopadli na výstavě (bonitaci, závodech), proberou receptury krmiv a
 vzájemně se shodnou na tom, že ta fena, co si Vopršálková přivezla z Dánska
 určitě nestojí za ty peníze, poněvadž je strmá na zadek (má reakci na střelbu,
 dlouhý chlupy, krátký chlupy, nebo světlý oko). Muži - kynologové diskutují o
 stejných tématech jako kynoložky, zatímco muži Homo sapiens hovoří výhradně o
 sexu, fotbale a politické situaci.
 Žena kynoložka si nikdy nestěžuje, že nemá co na sebe, ale stěžuje si, že nemá
 co vystavovat, co cvičit nebo s čím závodit (všichni psi už mají všechny možné
 tituly a zkoušky, je třeba koupit nového, nebo si nechat štěně). Manžel
 kynoložky musí být srozuměn s tím, že když se vrátí z práce (a najde čirou
 náhodou manželku doma), na kuchyňském stole nestojí teplá večeře, ale pes a
 drahá polovička nesvírá v ruce vařečku, ale kartáč, nůžky nebo trimovací nůž.
 Jak už bylo výše uvedeno, kynoložky nesledují stupidní televizní seriály, ani                                                                                      nečtou slaboduché románky, ale po večerech studují odbornou kynologickou
 literaturu, ročenky, zpravodaje a katalogy. Znají perfektně rodokmeny a výsledky
 psů svých přátel , ale dělá jim potíže vzpomenout si, jakého pohlaví jsou
 kamarádovy děti. Vaří levně, rychle, nepříliš chutně a málokdy. Jejich
 specialitou jsou chlupaté knedlíky, chlupatá sekaná a chlupatá polívka z
 pytlíku.
 Pohlavní dimorfismus je u Homo kynologicus nevýrazný, protože příslušníci obou
 pohlaví se stejně oblékají a chovají. Pakliže kynoložka, nebo kynolog mají za
 životního partnera obyčejného příslušníka druhu Homo sapiens, nastává boj, který
 končí často rozvodem. Jen v ojedinělých případech lze udělat z obzvlášť tvárného
 jedince člověka moudrého kynologa, ale stojí to spoustu času, energie a nervů a
 mnohem lepší je se nežádoucího partnera zbavit a oženit či provdat se za
 kynologa. Některé ambiciózní kynoložky si však záměrně pořizují manžely - nekynology.
 Důvodů je několik. Manžel - nekynolog nepředstavuje žádnou konkurenci v kruhu
 ani na závodech, nemá odlišný názor na výběr krycího psa (protože nemá žádný) a
 nezabírá si pro uspokojování svých kynologických potřeb nejnadějnější psy
 chovatelské stanice. Na druhou stranu s ním nelze rozumně pohovořit, neboť
 dysplazii považuje za plemeno a Junior handling za prodej štěňat. Když si pak                                                                                    

•  kynoložka uvědomí, že takovýto manžel zabere v posteli stejně místa jako dospělý                                                                      dobrman a sežere toho bezmála tolik jako sedmnáct čivav, nezřídka má chuť podat
   žádost o rozvod. Důvodem, proč to neudělá, bývá skutečnost, že potřebuje někoho,
   kdo by zvedal psy do vany, fungoval coby tažná síla při transportu výstavní
   klece a v neposlední řadě to všechno sponzoroval.
   Druh Homo kynologicus se dále dělí na mnoho dalších řádů, např. Homo kynologicus
   var. drillus (člověk - výcvikář), Homo kynologicus var. musherus, Homo
   kynologicus var. agiliticus, atd. Řády se dělí na čeledě, lidově zvané např.
   ovčákáři, pudlaři, chrtaři, dogaři, atd. Některé čeledě mají své podčeledě,
   např. chrtaři se dále dělí na vipetáře, barzojáře, atd. Jednotlivé řády, čeledě
   a podčeledě se od sebe v maličkostech liší (výstroj, výskyt, chování), ale výše
   popsané základní rysy druhu Homo kynologicus jsou zachovány.
   Příslušníci druhu Homo sapiens, kteří se povýšeně nazývají "normální lidé" pevně
   věří, že se jim podaří nejrůznějšími sankcemi a utlačováním kynology vyhubit a
   vytlačit na okraj společnosti. Navzdory jejich snahám nejsou kynologové
   ohroženým druhem. Jako jediní savci se dokáží rozmnožovat také nepohlavně, a to
   nákazou. K ní může dojít u kohokoliv (zejména u dětí a mládeže, a to i
   protikynologicky naočkované) . Největší ohniska nákazy jsou na kynologických akcí.

LILLY

Lilly se na svět dostala dne 28.10.2006....

...za svůj krátký život...

..toho udělala strašně moc..

..a to hlavně pro 6 letého klučíka s mentální retardací..

Není to tak dávno, když sme se těšily naší novou psí kamarádkou, která byla pořízena hlavně pro malého Dominika.. Dominik a Lilly se brzy staly obrovskými přáteli. Lilly, aniž by na tuto terapii byla nějak připravována, dokázala mnohem víc, než jiní psi. Dominika naučila hodně věcí jako například, aby se nebál tmy když usínal, zlepšila jeho motoriku, inspirovala ho a on pak dokázal vymýšlet delší věty, když plakal Lilly ho dokázala povzbudit a rozveselit a neustále mu nosila hračky aby si s ní hrál.. Dominik byl díky ní ohromně šťastný a plný života a oplácel jí to svou láskou k ní..

Je tu nyní ohroné smutno a prázno... A Dominik mlčky doufá, že se ještě vrátí a čeká na ní.. Když věděl, že Lillinka je na tom špatně, říkal, že jí dá svoje nožičky, hlavně aby Lilly byla s ním.. Teď už jen volá její jméno... Lilly.. Lilly.... Lilky....

Lillynka bude na vždy v našich srdcích a nikdy na ní ani na její činy nezapomeneme.. Udělala toho pro Dominika hodně..

         Na pomoc!

   Na pomoc malému Dominikovi, který by rád oplácel lásku a byl plný života pro novou psí kamarádu,která je pro něj nezbytně nutná byl otevřen bankovní učet ..Zaslané příspěvky budou použité výhradně na koupi nové psí pomocnice a její výcvik..

Děkujeme za důvěru a Vaší přízeň…..                               

 Číslo bankovního spojení:.  .: 1906874163/800  

                                                                                                                  Děkujeme .