Homo kynologicus
Popis: Morfologické rozdíly mezi člověkem moudrým a kynologem jsou nepatrné.
Výrazné odlišnosti zaznamenáme pouze v oblečení. Kynolog se nejčastěji vyskytuje
v riflích, šusťákové soupravě, maskáčích, kraťasech a botaskách, ve společenském
oděvu jen velmi sporadicky (např. na výstavách). Oblečení bývá obaleno
odumřelými chlupy a bahnem.
Výskyt: Zatímco Homo sapiens je takřka kosmopolit (tj. vyskytuje se hojně po
celém světě), s kynologem se setkáme na výstavách, svodech, bonitacích,
závodech, agility, kynologických cvičištích, střihačských soutěžích a v přírodě.
Kynologové žijí ve smečkách.
Etologie (chování): Kynologové jsou družní, hovorní (pokud se hovor týká psů),
mají smysl pro humor a nebývají přemrštěně čistotní. K ostatním lidem se chovají
nevšímavě, ale v případě verbálního nebo dokonce fyzického napadení okamžitě
tvrdě zakročí. Zatvrzelému a agresivnímu odpůrci kynologie může být rozzuřený
kynolog velmi nebezpečný, zejména je-li podpořen smečkou jedinců svého druhu,
případně druhu Canis familiaris (pes domácí). K příslušníkům vlastního druhu
jsou kynologové velmi přátelští, ochotně se podělí o potravu, nikoliv však o
tituly na výstavě. Ve výstavním kruhu nebo v různých soutěžích se z kynologů
stávají rivalové, kteří dovedou bojovat velmi tvrdě a ne vždy čestně. Třebaže
jsou kynologové v jádru dobrosrdeční, nic je nepotěší tolik, jako když si
konkurence koupí psa, kterému nenaroste zub.
Kynologové rádi fotografují. Důvodem je potřeba zdokumentovat krásu, případně
výkon svých psů. Psy fotografují převážně ve výstavním postoji, visící na
rukávu, případně obklopené získanými poháry. Často fotografují i psy svých
soupeřů. Snímek exteriérově kvalitnějšího psa konkurence je pak příčinou
kynologových depresí.
Způsob života: Kynologové nejraději obývají osamoceně stojící objekty s velkým
pozemkem. Mnoho kynologů je však vzhledem ke svým finančním možnostem nuceno žít
i v oblastech hustě osídlených druhem Homo sapiens. Takoví kynologové jsou
zpravidla nešťastní a frustrovaní, neboť okolní prostředí je omezuje v jejich
přirozených potřebách, mezi něž patří např. život ve smečce, značkování
teritoria a volný pohyb. Držení kynologů ve městech a na sídlištích lze bez
nadsázky definovat jako týrání.
Obytné prostory kynologů se vyznačují charakteristickými rysy. Koberce (pokud se
vyskytují), bývají skvrnité a nábytek je ohlodán, stejně jako dveře. Výška okusu
odpovídá kohoutkové výšce chovaného plemene, stejně jako velikost stop na ložním
prádle. Na zdech se hojně nacházejí krátery Ngorongoro. Veškeré bytové textilie
jsou pokryty dlouhou, případně krátkou srstí. Jen výjimečně jsou bezsrsté,
propadl-li kynolog kouzlu naháčů, pudlů, nebo jiných nelínajících plemen.
Navštíví-li kynologa průměrný příslušník druhu Homo sapiens, je šokován,
uslintán, umazán a ochlupen. Jen obtížně si hledá místo na slunci, nebo lépe
řečeno na sedací soupravě.
Ve všech obytných prostorách se hojně vyskytují pískací hamburgery, míčky,
gumové slepice a kosti z buvolí kůže v různém stadiu rozžvýkanosti.
Koupelna kynologa je zavalena lahvičkami se šampony, kondicionéry, balzámy,
prostředky na růst srsti, proti lámavosti, proti statické elektřině, proti
blechám, pro lesk srsti, na čištění očí, uší, zubů, na odstranění zacuchanin a
na zvýraznění barev srsti, případně na odstranění nežádoucího barevného nádechu
srsti. Hygienické prostředky samotného kynologa se omezují na mýdlo s jelenem a
kartáček na zuby.
Pokud k obydlí kynologa patří pozemek, nese i on charakteristické rysy. Kolem
řádného oplocení vedou bahnité stezky, na pozemku se nevyskytuje žádná živá
drůbež a žádné záhony.
Samotnou kapitolou je dopravní prostředek kynologa, jeho osobní vůz. Obvykle
bývá z pochopitelných důvodů typu kombi a v nákladovém prostoru se povalují
vodítka, košíky, pešky či různé postroje. Auto je zřídkakdy umyto a jeho
blatníky jsou často to jediné, co v blízkosti kynologa a jeho smečky dokázalo
bez úhony vykvést. Na zadním skle nacházíme pak obvykle samolepku s rodinným
miláčkem, takže před výstavou si stačí projít parkoviště a máme zhruba představu
o zastoupení jednotlivých plemen. Automobilu nevěnuje kynolog žádnou zvláštní
pozornost, protože pro něj neznamená skutečně nic jiného než dopravní
prostředek.
Potrava: Kynologové se zřídka vyskytují v místě svého trvalého bydliště, a tak
se obvykle živí potravou dostupnou na kynologických akcích. Nejčastěji to jsou
pikadory, bramboráky, langoše, kuřecí stehna, klobásy, zmrzlina a pivo. Ani doma
nevěnují přípravě vlastní potravy zvláštní pozornost, zohledňují zejména
finanční a časovou nenáročnost pokrmů.
Rozmnožování a pohlavní dimorfismus: Skutečnost, že děti nelze vystavovat,
používat k aportování kachen, ani zapřahat a i jejich základní výcvik je náročný a s nejistým výsledkem, je důvodem, proč samičky kynologů, kynoložky, mají
jedno, maximálně dvě mláďata. Výchovou ve smečce je dán perfektní základ pro to,
aby z dětí vyrostli dokonalí kynologové. Smečka zpočátku mládě kynologa
bezvýhradně chrání, postupem času vychovává a vštěpuje mu základní pravidla
slušného chování. Časem si mladý kynolog dokáže vybojovat v hierarchii smečky
svou pozici a připravuje se tak na okamžik, kdy se stane, hned po rodičích,
nejvýše postaveným jedincem. Matce - kynoložce, tak odpadá spousta práce a
začíná se věnovat svému mláděti intenzivněji v okamžiku, kdy ho lze přihlásit na
soutěž Junior handling, zasvěcovat ho do výcviku nebo úpravy psů.
Kynoložky se výrazně odlišují od samic druhu Homo sapiens. Sejdou-li se dvě ženy
moudré, proberou spolu manžela, děti a Esmeraldu, sdělí si vzájemně nové recepty
z časopisu Tina a na závěr se shodnou, že ta nová blůzička paní Vopršálkové je
skutečně rozkošná. Dvě kynoložky spolu dovedou klábosit rovněž zcela neúnavně
celé hodiny, ale obsah jejich rozhovoru je diametrálně odlišný. Téma "manžel"
zcela vynechají, o dětech se zmíní jenom potud, pokud zaznamenaly nějaký
kynologický úspěch a dále hovoří výhradně o tom, jak Aris (Chanel, Brit, Simon,
Ayka) dopadli na výstavě (bonitaci, závodech), proberou receptury krmiv a
vzájemně se shodnou na tom, že ta fena, co si Vopršálková přivezla z Dánska
určitě nestojí za ty peníze, poněvadž je strmá na zadek (má reakci na střelbu,
dlouhý chlupy, krátký chlupy, nebo světlý oko). Muži - kynologové diskutují o
stejných tématech jako kynoložky, zatímco muži Homo sapiens hovoří výhradně o
sexu, fotbale a politické situaci.
Žena kynoložka si nikdy nestěžuje, že nemá co na sebe, ale stěžuje si, že nemá
co vystavovat, co cvičit nebo s čím závodit (všichni psi už mají všechny možné
tituly a zkoušky, je třeba koupit nového, nebo si nechat štěně). Manžel
kynoložky musí být srozuměn s tím, že když se vrátí z práce (a najde čirou
náhodou manželku doma), na kuchyňském stole nestojí teplá večeře, ale pes a
drahá polovička nesvírá v ruce vařečku, ale kartáč, nůžky nebo trimovací nůž.
Jak už bylo výše uvedeno, kynoložky nesledují stupidní televizní seriály, ani nečtou slaboduché románky, ale po večerech studují odbornou kynologickou
literaturu, ročenky, zpravodaje a katalogy. Znají perfektně rodokmeny a výsledky
psů svých přátel , ale dělá jim potíže vzpomenout si, jakého pohlaví jsou
kamarádovy děti. Vaří levně, rychle, nepříliš chutně a málokdy. Jejich
specialitou jsou chlupaté knedlíky, chlupatá sekaná a chlupatá polívka z
pytlíku.
Pohlavní dimorfismus je u Homo kynologicus nevýrazný, protože příslušníci obou
pohlaví se stejně oblékají a chovají. Pakliže kynoložka, nebo kynolog mají za
životního partnera obyčejného příslušníka druhu Homo sapiens, nastává boj, který
končí často rozvodem. Jen v ojedinělých případech lze udělat z obzvlášť tvárného
jedince člověka moudrého kynologa, ale stojí to spoustu času, energie a nervů a
mnohem lepší je se nežádoucího partnera zbavit a oženit či provdat se za
kynologa. Některé ambiciózní kynoložky si však záměrně pořizují manžely - nekynology.
Důvodů je několik. Manžel - nekynolog nepředstavuje žádnou konkurenci v kruhu
ani na závodech, nemá odlišný názor na výběr krycího psa (protože nemá žádný) a
nezabírá si pro uspokojování svých kynologických potřeb nejnadějnější psy
chovatelské stanice. Na druhou stranu s ním nelze rozumně pohovořit, neboť
dysplazii považuje za plemeno a Junior handling za prodej štěňat. Když si pak
