KRABIČKY A TERÁRIA NA CHOV PAVOUKŮ
Obecně platí, že krabička by neměla být příliš veliká aby se v ní sklípkan dobře orientoval a nebloudil tam a na druhé straně zase příliš malá, aby se v ní zbytečně netísnil. Měla by být snadno dosažitelná a dobře umyvatelná, aby mohla posloužit vícekrát.Pro sklípkany amerického kontinentu by to mělo platit beze zbytku. Pokud se jedná o africké a asijské druhy, je to obdobné, snad s tím rozdílem, že se bude dávat trošku vyšší vrstva substrátu, která bude intenzívněji vlhčena.
1. Klasická "filmovka" dosud ničím nepřekonaná krabička na sklípkany v
2. Kulatý kelímek o průměru dna
3. Hranatá krabička o rozměrech 7x10x5 cm (šxdxv) Běžně k sehnání ve dvou provedeních, (viz obrázek). V těchto krabičkách se prodává většina desetidekových porcí různých salátů, k dostání také nepoužitá ve větších papírnictvích a na burzách. Do těchto krabiček bez problémů umisťujeme sklípkany velké od 1,5 do
4. Hranatá krabička o rozměrech 11x13x6 k sehnání na burzách, v papírnictvích, nebo se v nich prodávají čtvrtkilová balení salátů. Vhodná k umístění sklípkanů velkých od 3 až do
5. Hranatá krabice o rozměrech 18x18x10,5 cm (takzvaná "švédka") s děleným víkem, K sehnání na burzách, nebo v některých prodejnách potravin a lahůdek, kam v nich expeduje saláty hlavně firma "Varmuža". Shánějí se o něco hůře, jako všechny předešlé, ale sehnat se dají a svojí konstrukcí jsou pro chov sklípkanů jako dělané. Je možné v nich umístit sklípkany od 4 až do
Sklípkani, kteří mají větší velikost jako
Jak je vidět z výše uvedeného, postačí nám pro celý vývoj sklípkana, pokud nepočítám filmovky, čtyři velikosti krabiček, které jsou relativně lehce sehnatelné, hygienické, skladné a poměrně odolné a jejich další výborná vlastnost je, že dobře udržují potřebnou vzdušnou vlhkost, za předpokladu, že pravidelně vlhčíme určitou část substrátu (podle nároků sklípkana na vzdušnou vlhkost). Na vlhčení substrátu se mi nejlépe osvědčila "petlahev" s upraveným víčkem (viz obrázek). Díky nízké vrstvě substrátu se sklípkani nesnaží nějak dramaticky zahrabávat a je na ně po celou dobu dobře vidět, aniž by jsme krabičky otvírali, nebo s nimi jakkoliv jinak manipulovali.
Krmení sklípkanů
Mláďata od prvního svleku, kdy začínají v plné míře přijímat potravu většinou roztřižené červy Potemníka moučného (Tenebrio monitor), nebo menšími stadii Cvrčka banánového, či Cvrčka domácího (Acheta domestica). Krmení mláďatům v nádržkách většinou necháváme do druhého dne, kdy jim poté ubikace vyčistíme od zbytků potravy, či vyndáme živý krmný hmyz. Menší stadia mláďat krmíme vždy dle potřeby s ohledem na periodiku svleků. Tedy pokud je viditelně mládě před svlekem a je dostatečně nakrmené, krmný hmyz do terária nedáváme, jelikož by mohl tento hmyz při svleku sklípkana zranit, či zabít.
Větší, subadultní jedince krmíme většinou dospělci Cvrčka banánového, Cvrčka domácího, vyjímečně potemníkem Zophobas morio, menšími druhy švábů. Vždy zde opět přihlédnu k velikosti sklípkana. Obecné nepsané pravidlo zní, že kořist nesmí být větší než sklípkan sám. Dospělé sklípkany, tedy hlavně samice krmíme většinou myšími a potkaními holaty u zemních a norových druhů, dospělými cvrčky a sarančaty u stromových druhů. Mimo velkých druhů sklípkanů totiž dospělé samce krmím jen dospělými cvrčky a to pouze v omezeném množství, tak aby byl samec nasycen, ne však přežrán. Při krmení krmná zvířata nesypeme žádnou vitaminovou směsí, jak se to dělá u jiných terarijních zvířat.
Živé krmivo necháme v teráriu VŽDY pouze do druhého dne, poté zbytky a nezkrmený hmyz z terária odstraníme. Pokud jedinec není vyloženě před svlekem (např.začíná tmavnout abdomen) a přesto si nabízenou potravu nevzal, odstraníme ji a krmení zkusím např. za pár dní, či za týden.
Při krmení některých druhů může jít občas doslova o nervy. Hlavně při krmení mláďat, zařazených do tzv.stromových druhů. Takovýmto druhem je například sklípkan Heteroscodra maculata, nebo Stromatopelma calceata. Kdo krmil a druhý den čistil třeba 100 mláďat v 1-2 svleku druhu H.maculata, rozdělených po jednom ve filmovkách, ví o čem je řeč. Většinou totiž při manipulaci malí pavoučci s velikou rychlostí vyběhnou z filmovky a už je naháníte po podlaze. Problém z čištěním zbytků potravy může také nastat u druhů, jako je např. Avicularia metallica. Mládě si už od prvního svleku začne ve filmovce vytvářet své malé hnízdo. Při krmení však na tomto hnízdě ulpí zbytek potravy (např.roztřižený potemník moučný) a při čištění musíte někdy nechtěně toto hnízdo pavoučkovi poškodit, nebo úplně zničit. Proto si tyto druhy někdy staví po každém krmení nuceně nové hnízdo. Pokud zbytky potravy mláďatům z filmovky neodstraníme, začnou v krátké době plesnivět a je velké nebezpečí přenosu spórů plísní na pavouka. Obzvláště druhy rodů, jako je např. Avicularia jsou ke kontaminaci plísní poměrně náchylní. Ano, někteří chovatelé praktikují způsob chovu těchto mláďat tak, že je nechají několik prvních svleků pohromadě a rozdělí je po jednom do filmovek, nebo umělých kelímků později. Je to také řešení. Pokud se však jedná o vzácnější, komerčně úspěšný nebo chcete-li dražší druh, někteří chovatelé si toto kvůli riziku kanibalismu u mláďat rozmyslí a radši malé pavoučky již rozdělí po jednom v prvním svleku.Relativně snadněji se krmí mláďata zemních druhů (např. rodu Brachypelma). Pokud se Vám podaří odchov, bývá zde většinou v kokonu na druhou stranu více mláďat, než u stromových druhů. Krmení např.400 malých pavoučků rozdělených po jednom ve filmovkách bývá pak také poměrně ☺náročné.