Mentální bulimie

Mentální bulimie je méně zjevná, protože osoby, které jí trpí, mají zpravidla normální, ba i vyšší hmotnost. Může však být rovněž smrtelná. Při mentální bulimi pacientka holduje masivnímu přejídání se během krátké doby (nezřídka jde o minuty), samozřejmě potají, aby se potom mohla očistit vyvolaným zvracením, půstem nebo nadměrnou fyzickou aktivitou. Přitom často nadměrně užívá laxativa, diuretika  nebo tabletky na hubnutí, aby co nejrychleji snížila hmotnost. Bulimie občas vyústí do období anorexie, obvykle poté, co se pacientka ve stavu posedlosti jídlem nadměrně přejí. Tehdy nastupuje pocit fyzické nevolnosti a hnusu vůči sobě samé, až ji napadne vyvolat si zvracení. Když vše vyzvrací, cítí se „čistější“ a znovu nabývá rozvahy. Jelikož se však následně snaží omezovat v jedení, zanedlouho pociťuje stejnou posedlost jídlem. Ale protože už ví, jak svůj prohřešek „odčinit“, nakonec zcela ztrácí kontrolu nad množstvím přijímaného jídla. Tento začarovaný kruh přejídání se a očisty je nejnávykovějším typem chování charakteristického pro PPP, a proto jej n ejtěžší se z něho vymanit.

Některé ze symptomů bulimie:

·        Stále častější střídání přejídání se a očisty

·        Pocity ztráty kontroly během přejídání se, po němž následuje záplava pocitu viny a odporu vůči vlastní osobě

·        Permanentní držení diety

·        Časté a prudké změny hmotnosti

·        Neustálá obava o hmotnost a objem těla

Čím dříve bude mentální bulimie odhalena, tím větší jsou možnosti uzdravit se.

Postižená za sebou nechává stopy, konkrétně:

·        Stopy po bulimickém ataku, jako například vyprazdňování chladničky nebo špajzu, schovávání obalů od čokolády či jiných potravin s vysokou kalorickou hodnotou v pokoji, v kabelce a podobně

·        Známky „očistného“ chování, například zavírání se v koupelně po každém jídle, zápach zvratků na záchodě (nebo na jiných místech, pokud bulimička byla na záchodě či v koupelně přichycena); často u ní lze najít obaly z laxativ, diuretik nebo tabletek na hubnutí

·        Přehnaný zájem o cvičení, které nic nezastaví; pacientka jde ven běhat vzdor dešti, ba dokonce navzdory zranění či nemoci, protože cítí nutnost spálit sportováním kalorie nadměrného požívání jídla

·        Otoky krku nebo tváře

·        Ranky nebo jiné stopy na rukou, protože si je strká do úst, aby vyvolala zvracení

·        Změna barvy zubů

·        Nedostatečná schopnost koncentrace a ztráta zájmu o přátele a aktivity, které ji dříve těšily

Fyzické důsledky mentální bulimie jsou velmi vážné. Opakující se cykly přejídání mohou vyvolat vážnou elektrolytickou a chemickou nerovnováhu v těle a poškodit srdce i ostatní životně důležité orgány.

Některé ze somatických následků bulimie:

·        Elektrolytické poruchy, jež mohou vyvolat arytmii nebo selhání srdce, dokonce i smrt; je to důsledek dehydratace a ztráty draslíku a sodíku při opakovaném zvracení

·        Praskliny zažívacího traktu během období přejídání se; zánět a možné poškození hltanu následkem zvracení; průtrž bránice

·        Chronická zácpa; žaludeční vředy a pankreatitis

·        Poškození zubní skloviny, zkažené zuby nebo ztráta části zubů z důvodu nadměrného příjmu cukru a opakovaného zvracení

Statistika

·        Mentální bulimie postihuje 1-3% dívek ve školním věku a až 4% žen ve studentském věku

·        Asi 80% pacientů trpících bulimií jsou ženy

·        Osoby trpící mentální bulimií mají obvykle normální hmotnost

·        Tyto osoby jsou velmi často aktivní a navzdory nabitému programu si vždy najdou čas a energii na přejídání se a následnou očistu

·        Bulimičky zpravidla snáze než anorektičky rozpoznají, že jejich obsese není normální a že poškozuje jejich zdraví

Nejcharakterističtějším symptomem bulimie je opakované přejídání se, po němž následuje očista. Bulimička jí nikoli proto, že má hlad, i když může začít jíst s tím, že má na jídlo chuť. Problémem je, že když už jednou začne, nemůže přestat, a ačkoli zažene hlad, pokračuje v jedení, aby zaplnila vnitřní prázdnotu. Hltá z nudy nebo proto, že se cítí osamělá, nahněvaná, nejistá, bázlivá, deprimovaná a pro tisíc dalších důvodů, které nemají nic společného s fyzickým hladem. Zatímco se cpe, nemyslí na nic jiného. Takovéhle přejídání končívá až tehdy, když se jí do žaludku už nic nevejde, tep má zrychlený a dýchá jen s potížemi. Pro toho, kdo bulimií nikdy netrpěl, je těžké představit si, že se lze dostat až do takového stavu. Vyvstává otázka, proč vlastně bulimičky jedí. Jedí, jelikož tomu neumějí zabránit, a pokud jedí, soustřeďují se pouze na to, aby do sebe naházely za o nejkratší čas co nejvíc jídla. Potom, aby si ulevily, obvykle zvracejí tak, že si do úst nacpou prsty nebo libovolný předmět. Aby záchvat nebyl tak strašný, možná si ještě zajdou zaběhat, zacvičit si do tělocvičny nebo zhltnou velké množství diuretik či laxativ, aby zmírnily jeho účinek. Užití těchto látek bezprostředně po zvracení je velice nebezpečné, protože ještě více prohlubuje chemickou nerovnováhu těla (hlavně ztrátu draslíku).

Odbornice na poruchy příjmu potravy Rosa Calvová tvrdí, že přejídání se vzniká zpravidla jako interakce mezi dodržováním diety a jinými situacemi psychické nepohody, které mohou urychlit a udržovat nadměrné a kompulzivní přejídání se. Existuje mnoho spouštěčů bulimického záchvatu (vlčího hladu):

Může být vyvolán kalorickou hodnotou a  výživovou restrikcí,

citovou deprivací,

asociací jídla jako prostředku, jenž zmírňuje pocit úzkosti, samoty atd.

Dalšími spouštěcími mechanismy jsou:  psychické strádání, touha vyhnout se přítomnosti nebo i tak prozaická skutečnost, jakou je velké množství jídla k dispozici, touha ublížit si, případně trestat druhé svým chováním nebo prostě jen rozkoš způsobená chutí některých jídel. Nakonec se cyklus přejídání se a  očisty rychle stane návykem a postižená osoba si zvykne na fyzické, psychické i emocionální pocity, které jej doprovázejí. Zkrátka, stanou se závislostí tak jako mnohé jiné. Je to okamžik bezprostředně před nutkáním (doprovázený silnou a naléhavou touhou po jídle), po němž následuje moment rozkoše, kdy se bulimička naplno oddává jídlu. Rozkoš během přejídání se zakrátko vystřídá nevolnost tišená zvracením kvůli znovunabytí pocitu čistoty a štíhlosti. Jak jsem se již zmínila, z tohoto začarovaného kruhu se vymaňuje nejhůře,ale jsem důkazem toho, že je to možné. Tak jako se lze naučit přejídat se a vyzvracet zhltnuté jídlo, dá se naučit i nedělat to.

Je třeba pochopit, že mentální bulimie, která zpočátku vyvolává dojem, že souvisí s dietami na hubnutí a se ztrátou hmotnosti, se nakonec přetransformuje v kontrolu emocí a duševního stavu obecně.

Zdroj: Strach z jídla, Lorraine C. Ladishová