Pro křídla padlých andělů

Pro křídla padlých andělů mám chuť slzy snášet,

Pro jizvy v duši dávných dní , nový vzduch přinášet,

Nač jsou řeči lékařů, že srdce bije čile,

Když v útrobách jsem stísněná, mám krev chladnou jak zmije…

Pláču nad tím deštěm dnes, jenž rozmazal mou tvář,

Pláču též, že pláče les, už nejde do něj zář.

Proč lidé k sobě chovají podlou náruč lestí,

Proč říkají si mám tě rád a připravují klestí…

Pro křídla padlých andělů mám chuť slzy snášet

A svit pokorného měsíce v okna lidem vnášet,

Pro můry letíc k lampám v tmách, chci vytesati pomník,

Našly svoji naději, jak my kdysi dávno v ohni,

V souznění jsme hledali princip našich činů,

Však s falší jsme se sezdali a nepřiznáme vinu.

Pro křídla padlých andělů mám chuť slzy snášet

A v stínu lampy uliční v půlce noci kráčet

A smát se a smát těm pošetilým chmurám,

Nad kterými s vážností v přítomnosti dumám.

(D.Štočková 2005)