Žalář anorexie

Ona se natáhla a podala dlaň,

Však bělostnou ruku spálila saň,

Dívka teď pláče, rána ji bolí,

S důvěrou chtěla ven a dostala holí.

Saň ji teď hlídá, nedává spát,

Aby dívenka zažila, co nechtěla znát.

Trestem je žití, jež v zajetí bývá,

Když nikdo netuší, co se za úsměv skrývá.

A tak v žaláři myšlenek i s vlastní saní,

Koukám se z okének a hladím mříže…

Popálenou dlaní.

(D. Štočková, 24.6.07)