| DALŠÍ BLOG »

Asi je blbost, psát sem nějaký úvahy o životě, když je mi teprve něco přez patnáct a vy si stejně řeknete, co o tom životě můžu vědět, že mám pravdu? Ne? Ale to víte že jo.
Je těžký, říkat lidem co si o nich myslím. Chtěla bych, ale nemůžu. Nemůžu vyjádřit svoje city, když vím, že tím víc ztratím, než získám. Já vím, já vím. Risk je zisk, se říká, ale ne vždy je to pravda....Možná bych zísakala, možná byhc na pár týdnů či měsíců získala to, co hledám už dlouho, ale co pak? Ztratila bych všechno, to co mám i to, co bych získala. A stojí mi těch pár týdnů štěstí za to, že bych ho stratila? Nikdy!!!! Říkám nikdy!!!! Jasně, nikdy neříkej nikdy, ale já prostě nemůžu. Asi to není tak silný, jak by se mohlo zdát, řeknete si, jenže právě proto nemůžu. Co když to není ono? Nebo on? Jenže co když je? Já vim, když to nezkusim, tak to nezjistim, jenže nemám odvahu. Nemám odvahu, přece nepotkám někoho, jako je on, ve svejch 15!!! Navíc, nehodíme se k sobě. Každý máme jinou povahu, máme jiné zájmy, jmse jiní. Protiklady se ais přitahujou, protože sme ve spoustě věcí stejní, jenže zdání klame. Doufám, že jednou potkám někoho, jako je on. doufám, že někdo takový ještě je. Protože i když nevěřím v existenci andělů, když se podívám na něj, musím o tom pochybovat. Musím, protože mám oči, mám srdce a sem člověk. A kolikrát za život potkáte anděla? Jednou? Většinou ani to ne! A já ho potkala. Jak tedy pro mě pak může být nekdo něco víc, než on, když je to anděl?
Já vim, je mi 15, život mám před sebou a sem jen malá holka. Co o tom můžu vědět, že jo? Malá holka, co před chvíli vylezla z pěřinky, co ví o životě? Nic, vůbec nic, ale přesto mám srdce, mám city a umim(kupodivu)myslet. Proto tohle píšu, aby mi bylo líp. je těžký si to řpiznat a je ještě těžší to někam napsat, nedokážu to nikomu říct, nemám odvahu. Vyčetli by mi to, všechno by mi vyčetli. Neumim věřit lidem, už ne. Všechno beru s rezervou, aby mi nemohli ublížit, ale stejně mi ubližují. Sem prostě ještě malá. Snad vyrostu, dospěju a bude mi líp. A už nehci potkávat anděli, s kterými nemůžu ztrávit zbytek života!!!!! napsal/a: smajiska 20:10 | Link komentáře (1)

Na co myslím, na co čekám?
Co mám a co ne?
Co ti povím, co Ti nedám,
přátelství pomine?

O čem je to.....přátelství.....
A jak to vypadá?
Je to radost se štěstím,
smůla, nuda odpadá?

Jak poznám to od lásky?
Jaký je to rozdíl?
Lidé jsou jak obrázky,
přikrytí neštěstím. napsal/a: smajiska 18:20 | Link komentáře (0)

Jednou jsi dole, jednou nahoře,
proč na život tak spěchám?
Jednou jsi dole, jedou nahoře,
proč fackovat se nechám?

Mám mezi lidmi přátele,
budoucnosti se děsím.
Život tváří se tak kysele,
občas bulíky na nos mu věším.

Asi bych měla věřit si víc,
vždyť někdo má mě rád.
Jenže kdosi mi šeptá:"NIC!"
já nechci si jen lhát.

Bojím se, že ode mě někdo čeká víc,
než můžu, než chtěla bych dát.
Já nepostrádám nejspíš nic,
jen aby někdo mě měl rád.

Bojím se, že zraním ty,
na kterých mi záleží.
Bojím se, že zraním ty,
co na lásku příliš nevěří. napsal/a: smajiska 18:25 | Link komentáře (0)

Největší silou na světě je láska.

Povinnost bez lásky činí mrzutým,
zodpovědnost bez lásky činí bezohledným,
spravedlnost bez lásky činí trvdým,
pravda bez lásky činí kritickým,
výchova bez lásky činí rozporuplným,
chytrost bez lásky činí vychytralým,
laskavost bez lásky činí pokryteckým,
pořádek bez lásky činí malichernám,
znalost věcí bez lásky činí neústupným,
čest bez lásky činí pyšným,
moc bez lásky činí násilnickým,
vlastnictví bez lásky činí lakotným,
víra bez lásky činí fanatickým.

Běda těm, kteří v lásce šetří, oni
ponesou vinu na tom, jestliže svět
nakonec zahyne sebeotravou.
K čemu a proč žít, nemáš-li milovat.
Lao-c´ napsal/a: smajiska 20:35 | Link komentáře (0)

Jsem nic, jsem všechno.
Jsem život i smrt, štastí i neštěstí. Jsem vesmír i nekonečně malá částice. Mám nekonečně velkou hmotnost, která nekonečně rychle ubývá. Končim na svém počátku, rozprostírám se odnikud nikam a odevšad do daleka. Nikdy jsem nebyla a nikdy nebudu. Zároveň jsem nikdy nezačala existovat a nikdy nepřestanu. Jesm plná neexistujících protikladů, jsem plná ničeho a prázdná tím vším.Nemám konec, nemám začátek, ztrácím se v ničem, co je vším. Kolem mě je všechno co neexistuje, všechno co existuje tu není, to mě jen obklopuje. Rukou se mohu dotknout všeho, ale nedotknu se tím ničeho, protže to všecho je moc veliký, ale zároveň tak malý, že to není nic. Při tom je to všechno.
Chápete to? napsal/a: smajiska 20:54 | Link komentáře (0)

Jak asi štěstí vypadá,
komu se po čase zjeví,
je to, co mou mysl přepadá,
nebo to nikdo neví?

Je to pocit či osoba,
snad pták nebo ryba,
je jeho s nebem podoba,
když nezjeví se čí je to chyba?

Může mít štěstí nožičky?
Tu otázku si často pokládám,
když dostávám od lidí růžičky
jako do nebe se propadám.

Objevila sem jednoho člověka,
jehož život je pro mě štěstím,
je to snad pravda odvěká,
že štěstí sama mít nesmím?

Jeho oči mají barvu vánku,
když listy stromů hladí,
jeho ůsměv kolébá mě k spánku,
vlasy mu se rty ladí.

Měl by se jmenovat "Štěstí",
jeho jméno však jinak vypadá,
tak, když zrovna nesním,
zvláštní pocit mě přepadá.

Tak štěstí dostalo nožičky,
kdo mu je nejspíš daroval,
snad láska jedný malý holčičky,
již pocit štěstí narovnal.

Štěstí dostalo nožičky
a mě narostly křídla.

napsal/a: smajiska 14:56 | Link komentáře (0)

Tak přeci jen přišel,
můj den.
Však brzy zase odejde,
můj den.
Kdo by to byl slyšel,
aby den tu zůstávál.

Čas pomalu plyne,
někdy pomalu jindy rychleji.
Kdo to někdy zažije,
ať neztrácí naději.

Každý máme v životě svém,
svůj štastný den.
Kdy děláme si po svém,
co nás napadne.

Blázníme a dovádíme,
jiní spí.
Co všechno si dovolíme,
nikdo neovlivní.

Užijme si každý po svém,
svůj štastný den.
Teď nezáleží na jiném,
co uděláme jen.

napsal/a: smajiska 13:59 | Link komentáře (0)

Asi jsem básník co verše skládá,
co píše je vzorně do řádků
a těm veršům klidně dává,
trochu svého pořádku:-)

Verše mi jinak utečou,
rozběhnou se do stran,
já mám naději skutečnou,
že pořádek jim dodám.

Vždyť každý začíná nesměle
a vždycky je něco poprvé,
já nechi tu mluvit uměle,
to povídám vám zaprvé.

Za druhé chci říci vám,
že život neí hračka
a že i když štěstí mám,
není to brnkačka.

To co píšu teď,
to je zatřetí,
vždyť já napíšu to hned,
tak tedy:

Jen tři slova v srdci měj,
mijul, trp a odpouštěj. napsal/a: smajiska 21:12 | Link komentáře (0)

Asi mi dolša fantazie,
život se nějak nemění.
Láska se bez ní neužije,
pak je to jen mámení.

Asi mi došla fantazie,
došla nebo teprv dochází.
Kdo pořádně ji využije,
toho láska provází.

Snažím se život prožívat,
ne ho jen žít.
Život se musí užívat,
nestačí nudně zemřít.

Čekám až potkám někoho,
kdo celičký mě změní.
A pak u srdce něco pocitím,
co k vysvětlení není.

Třeba právě ty mě měníš,
poznat závrať mi dáváš.
Že miluji tě snad ani nevíš,
však přesto mi nenadáváš.

Až tě jednou zase potkám,
až zase jednou najsu si tě,
pak ti snad řeknu otevřeně:
" Miluji Tě".
napsal/a: smajiska 20:51 | Link komentáře (0)

Stojíme nad řekou temnou a modravou
Tiše tě objímám a ty spíš
Zčernalé mraky nám plují nad hlavou
Tiše tě objímám a ty bdíš

Řeka jen tiše ůdolím vine se
Kdesi sova jasně houká
Snad bylo to na poli či za lesem
Za náma leží louka

Tiše tě objímám a ty jen tak sníš
Kdoví jak často takhle ležíváš
Doufám, že se mi brzy probudíš
Jen tichým dechem se mi ozýváš

Na vlhké trávě, nad tmavou řekou
Tam někde kdesi v ráji
Tam mi svůj koutek najdeme si
Tak se to píše v báji

Budeme tam spolu žít
Povídat si pohádky
Tiše budem spolu žít
V klidu a bez hádky

Život se nám zdá bláhový jen do té doby,
dokud jej nezačneme opravdu žít. napsal/a: smajiska 20:14 | Link komentáře (0)

Starší články >

Poslední články

• Nechci potkávat anděli!!!!!
• Cože?
• Pro přátele
• Lao-c´
• Jsem nic.
• Štěstí dostalo nožičky...
• Šťastný den
• Miluju, trp a odpouštěj...
• Miluji Tě
• Bláhový život