Dneska mi jeden človíček řekl,že nikdy není nic tak hrozný jak to vypadá. Dlouho jsem tomu nevěřila a nakonec jsem musela uznat ,že pravda to opravdu je! I když je vám nejhůř, i když máte dojem ,že hůř už snad ani být nemůže,tak vždycky se najde něco pozitivního co vás drží ještě trochu při životě, a proto může být hůře!!! Hůř tak moc ,že nic pozitivního ( ani maličký střep naděje)  nenajdete... a to je potom opravdu nejhůř! A myslím si,že na takovéhle dno se dostane jen málo kdo! Každý máme alespoň jednoho člena rodiny,přítele,lásku nebo i třeba jen naději v lepší život. A to nám pomáhá se ze dna odrážet. Ale pravé dno je až to,ze kterého se chcete odrazit,ale nemůžete protože jste v tom dně zarytí....
A to potom nezbívá než to vzdát a na dně zůstat a čekat na zázrak a nebo zabojovat a vyhrabat se!
                                                                   Mám vás ráda!

Milá Lucinko,
asi jsem pochopila co jsi myslela tím že BLACK and WHITE ještě neumřelo,jenže je to těžké!!! Že se sama neozvu je asi možná taky proto,že nemám věčně kredit a vlastně ani nevím kdy máš čas. Chtěla jsem třeba jít na diskotéku ,ale pak jsi mi psala o ty věci na ty Tomáškovi narozky a já neměla od koho ti napsat , takže jsem ti pak zkoušela od brášky volat když si dobil v pátek kredit abych se ti omluvila a měla jsi to vypnuté,takže ani na tu diskotéku jsem se s tebou neměla ani jak domluvit. Zašla bych klidně aji zase někam v té sestavě co minule, ale taky to beru tak,že pokud nemáš zájem ty a Tomáš tak je to pase....
Víš svoji oblíbenost beru i podle toho,že jsem nebyla pozvaná (myslím,že víš kam ,tak to sem nepíšu...). Myslím,že ani nevíš jak moc mám tebe i Toma ráda - jako kamaráda samozřejmě- a nikdy bych vás z žádné takové akce nevynechala! Proto to beru tak trochu jako jasnou věc jak na tom jsem...
Možná si beru určité věci až moc k srdci,ale taková už jsem a myslím, že mě znáš dost dlouho a víš to o mě. Každopádně snad v nejbližší době někam zajdeme a bude alespoň malá chvíle jako dřív! Máš svůj život takže po tobě nepožaduji všechen tvůj čas. Ale ráda bych s tebou někam zašla-až budeme mít čas obě dvě bez problému! To je asi všechno snad jen to ,že doufám že jsi nezapoměla jak moc tě mám ráda a jak moc jsme si v životě pomáhali! MÁM TĚ MOOOOOC RÁDA!  Měj se krásně!

Dlouho jsem sem nepsala,ale dnes to nemám komu říct.
Vlastně už dlouho jsem si s nikým o svých trápeních nepovykládala,není čas a vlastně myslím že jsem ztratila lidi,kteří by mě vyslechli. Je to zlý,nikdo neví jak mi je,nedá se říct ,že bych se měla špatně , ale že bych byla nějak mega šťastná se také říct nedá!!!
Poslední dobou hodně přemýšlím,hlavně o člověku u kterého mám strach ,že na mě a naše společné chvíle uplně zapoměl a už se ani neozve! Nevím jestli jsem špatný člověk,ale chybí mi společnost lidí ,které jsem dříve viděla každý den!!! Zařídila jsem si vlastní život,to ano,ale i když jsem vlastně ráda ,že jsem se osamostatnila začíná se mi čím dál více stýskat po té jistotě co byla doma. Asi to přejde ale bude to chvíli trvat! Mám pocit ,že jsem najednou uplně sama i když mám  po boku partnera,který mě miluje a já jeho. Nevím proč tomu tak je,snad je mi smutno po tom,že jsem nemohla vše co jsem chtěla a teď můžu vše a nikoho už nezajímá v kolik dojdu,jestli jsem obědvala nebo jestli mám uklizený pokoj...
Dřív jsem tyhle omezováky své svobody nenáviděla a teď je mi po nich smutno!!! Jaký paradox....
Nevím co jsem si vlastně myslela, asi že budu ve všem odolná a po ničem se mi stýskat nebude( protože v té době jsem to brala jako buzeraci a ne jako projevy lásky) .
A kamarádi? No ani pomalu už nevím kdo jak vypadá...Lucinka to dala dohromady s Tomáškem a mám dojem ,že od té doby jako by na mě tak trochu zapoměla,Alča ta je asi ráda že se nepletu mezi ni a Lucku tak se neozve už vůbec, Milánek ten se ozve nejčastěji ale většinou nemám čas já, a ostatní o těch ani nemluvím,ti se na mě vykašlali asi už úúúplně! Drsné ale reálné!

A co z toho plyne? Že jsem si ten život asi o moc nezlepšila... maminčino pohlazení při probuzení už nebude a jinak kamarádi už taky asi zapoměli.... to je asi vše...tak trochu jsem si ulevila tak teď je na vás zda se budete smát nebo semnou soucítit!!!

Papapapappapapapapapapapapapapapapapapapapa

Ano ano, už je to hrozně blízko a já mám čím dál větší obavy, že se něco pokazí a nevyjde to jak bych chtěla. Myslím , že většina lidí ví o čem se zde mluví. Jedná se o moje narozeniny. Moc bych chtěla aby byli fakt originální ,jedinečný a nezapomenutelný....ale čím víc se to vše blíží tak mám strach aby to vyšlo... základní věci už jsou tak nějak domluveny a dohandrkovány...ale i tak nejsem v klidu. Za prvé mám strach aby vůbec přišlo dost lidí ,aby toho moc nezbylo ,a za druhé mám strach aby se něco nepokazilo. Mám moc věcí, které tam chci uskutečnit a je málo času a nic hotovo. Jasně...asi si někdo (pokud si to někdo čte) teď říká co blbnu ,že je na to měsíc a asi týden ,ale i tak...je to krátká doba! Ani se neotočím a bude to za týden! No prostě dostávám tak nějak depresi , že to nevyjde... nezbývá než doufat že ano! TAk zatím ahojííííík a držte mi palečky pls! podporu teď nějak potřebuju abych nepanikařila!

Ahojky lidičky, asi si mnoho z vás říkalo co se stalo, že do tohoto blogu už nepíšu....tak abych to trochu vysvětlila- neměla jsem ani myšlenky ani čas sem cokoliv komukoliv psát,a navíc se mi ani nechtělo. Ale nedávno jsem si celý svůj blog pročetla a řekla jsem si že by bylo fajn ho zaktualizovat. Tak jsem z5.  Ale vše co bylo v blogu do dnešní doby jsem vymazala. Za prvé je to minulost a za druhé mi to přišlo už tak trochu nevhodný.

Takže se asi brzy dočkáte něčeho co se týká mě jako takové. Vím kdo se bude určitě zase tímto blogem prolistovávat a zkoumat můj život. Viď Obšilku ???

Mějte se krásně!