Dlouho jsem sem nepsala,ale dnes to nemám komu říct.
Vlastně už dlouho jsem si s nikým o svých trápeních nepovykládala,není čas a vlastně myslím že jsem ztratila lidi,kteří by mě vyslechli. Je to zlý,nikdo neví jak mi je,nedá se říct ,že bych se měla špatně , ale že bych byla nějak mega šťastná se také říct nedá!!!
Poslední dobou hodně přemýšlím,hlavně o člověku u kterého mám strach ,že na mě a naše společné chvíle uplně zapoměl a už se ani neozve! Nevím jestli jsem špatný člověk,ale chybí mi společnost lidí ,které jsem dříve viděla každý den!!! Zařídila jsem si vlastní život,to ano,ale i když jsem vlastně ráda ,že jsem se osamostatnila začíná se mi čím dál více stýskat po té jistotě co byla doma. Asi to přejde ale bude to chvíli trvat! Mám pocit ,že jsem najednou uplně sama i když mám  po boku partnera,který mě miluje a já jeho. Nevím proč tomu tak je,snad je mi smutno po tom,že jsem nemohla vše co jsem chtěla a teď můžu vše a nikoho už nezajímá v kolik dojdu,jestli jsem obědvala nebo jestli mám uklizený pokoj...
Dřív jsem tyhle omezováky své svobody nenáviděla a teď je mi po nich smutno!!! Jaký paradox....
Nevím co jsem si vlastně myslela, asi že budu ve všem odolná a po ničem se mi stýskat nebude( protože v té době jsem to brala jako buzeraci a ne jako projevy lásky) .
A kamarádi? No ani pomalu už nevím kdo jak vypadá...Lucinka to dala dohromady s Tomáškem a mám dojem ,že od té doby jako by na mě tak trochu zapoměla,Alča ta je asi ráda že se nepletu mezi ni a Lucku tak se neozve už vůbec, Milánek ten se ozve nejčastěji ale většinou nemám čas já, a ostatní o těch ani nemluvím,ti se na mě vykašlali asi už úúúplně! Drsné ale reálné!

A co z toho plyne? Že jsem si ten život asi o moc nezlepšila... maminčino pohlazení při probuzení už nebude a jinak kamarádi už taky asi zapoměli.... to je asi vše...tak trochu jsem si ulevila tak teď je na vás zda se budete smát nebo semnou soucítit!!!

Papapapappapapapapapapapapapapapapapapapapa