Hledám to co chce každý mít
13.Duben 2008Ztratil jsem to, co jsem nikdy nepoznal, snažím se to najít, ale život není jednoduchý zavál mě na širé moře. V moři asi tu kapku nenajdu ale zkusím nabrat do dlaně vodu. Vím že mi proteče mezi prsty ale kapka tam aspoň zůstane. Někdo bude hledat dál do skonání světa. Jiní snad najdou vnitří rozum a zjistí, že našli to co hledali. Sami sebe, ztracenou duši, ztracené vzpominky. Ti co přestávají hledat a získají místo nekonečnosti moře, dostanou pevnou půdu podnohami.
napsal/a: standaat 01:40 Link komentáře (0)
Nepoznáš-li lásku ztrátils si smysl života, hledej ji. Pokud jsi ji kdy měl, važ si jí a nenech aby tě opustila. Budeš litovat každého dne, pokud od tebe odejde a ty se sní aspoň nerozloučíš s nadějí že se opět k tobě vrátí. Už jen to že na ní vzpomínáš, někdy až do konce svého života, tě udiví když se opět spatříte a ty poznáš o co si přišel a koho si mohl mít. Při tom setkání se nezapomeneš rozloučit a možná se nebudete vidět naposledy. Stanete se opět partnery a prožijete zbytek života ve společném obětí. Ze slov se stanou vzpomínky na celý život a každý může mít obraz své životní lásky ve svém srdci, až do konce života. Dofám že nestratím vzpomínky na svojí první lásku, ztratil bych i její obraz.
napsal/a: standaat 01:06 Link komentáře (0)
Určitě každého člověka jednou v životě napadne myšlenka CO KDYBY, co kdyby jsem měl teď možnost nastoupit do stroje času a vydat se časoprostorem. Každý by chtěl ovlivnit svůj osud, navrátit nenavratitelné vidět budoucí. Já bych chtěl ovlivnit celý svůj dosavadní život, začít ho znovu od začátku. Poučit se z chyb které vím že bych nikdy teď neudělal. Znovu potkat první a ztracenou lásku a říct jí bez bázně: miluji tě nechod pryč. To vím dnes, ale řekl bych jí to i tehdy kdybych věděl co se stane? CO KDYBY? Říkáme si že se z těchto chyb poučíme, příště ji neudělám ale kdy poznáme to příště, musíme být velmy opatrni co děláme právě teď. Oprávněně bychom se mohli obávat každého rána, když uděláme první krok, aby jsme nešláply do prázdna. Není tomu tak, čas nám umožňuje zapomenout na myšlenku toho co se může stát, proto se těšíme na další den toho co se ještě nestalo, ale víme, že to bude pro nás dobré. Můžeme vzpomínat na minulost, pokusíme se správně prožít současnost a zkusime si vysnít svojí budoucnost. Jedno musíme určitě, žít. Žit a prožít celý život bez tohoto nebude chyb, jež bychom se pokusily vyvarovat. Možná uvěříme tomuto životu, protože snad právě pochopíme, že tento život chyb je jediné co máme.
Jedním slovem můžeme být šťastni i s tím co máme, protože každý může získat od života něco dobrého.
napsal/a: standaat 22:57 Link komentáře (0)
Nekonečnost vesmíru
16.Prosinec 2007Když pohlédnu na noční oblohu, začnu obdivovat tu nádheru hvězd. Napadají mě otázky jestli jsme ve vesmíru sami a jaké hranice asi vesmír má. Hranice vesmíru se stává pouze hranicí naší myšlenky. Jestli budeme věřit že vesmír končí v naší sluneční soustavě, tak je to jako by jsme vyšli ze dveří a nestojí zato abychom šli dál. Jesli se ale zahledíme na oblohu, tak se povzneseme myšlenkou ke hvězdám. Potom se můžeme proletět celým nekonečnem fantazie a pokořit hranice do neznáma a nacházet nejbyzardnější světy. Pouze jen tehdy pokud to budeme chtít.
napsal/a: standaat 17:10 Link komentáře (0)
Cesta tam a spět
09.Prosinec 2007Týden se chílí jako vždy ke konci, já se balím a připraviji se na cestu. V ten čas vždycky pozoruji západy slunce začíná se stmívat velmi brzo, jak víc a víc přichází zima. Beru si krosnu na záda,maminka se mi vrhá kolem krku a s brekem říká tak zase za týden. Mě je v té chvíly taky ouzko, cesta začíná; výjdu s domu 423 a ulicemi oslněnýma lampami si to směřuju na nádraží. Projdu kolem náměstí vždy je někdo v parku na lvičkách. Někdo kdo své všední starosti nemusí řešit tak jako já. To už scházím ze schodů u Evangeličáku,kde je jako vždicky až k mostu tma a blátivo. Pospíchám dál aby mi neujel vlak, už je v dohledu ta naše narůžovělá nádražní budova. V tuhle dobu okupuje lavičky jen několik lidí, rozhlas hlásí obviklé desetiminutové spoždění. Nastupuji do příjíždejícího vlaku a už se těším až tuhle zastaralou nádražní budovu uvidím znova za pět dní. Vlakem je to jen Chebu jen chvilka cesty, v každém kupíčku je někdo usídlen, tak si sedám tam kde mi to připadá nejvíce bezpečné. V 19:50 vlak zastavuje a všichni vystupují tato stanice je konečná rychlíku R654. Další čekání na nepohodlnou zelenou nudli českých drah trvá dvacet minut. Nastupuji většinou do posledního vagónu kam se každý nehrne, záhy na to nabýráme rychlost a směr Plzen hlavní nádraží. Vlakem se linou vzruchy, někdo hraje na harmoniku vedle se smějí mladé studentky míříci do Marjánských lázní na někerou sw místních středních škol. Za příkrovem tmy se vagon proměnuje na jakousi prosvětlenou hlučnou chodbu, která vypadá jako z Hičkokových hororů. Cesta trvá dlouho nejraší bych se koukal na telku ale misto toho musím číst nic mi neříkající knížku. Po opakovaném přečtení asi pěti nesrozumitelných stránek se objevují slitá světélka Plzně.Vlak zastavuje na nádraží pospíchám na tranvaj číslo 1 na zastávce je mnoho lidí. Vypadají jako studenti vážící také cesty s dálek, tranvaj mě dopravuje k poslední přestupní stanici na autobus. Ten mi jako vždy pravidelně ujíždí před nosem, jakáž pomoc deset minut to spraví. Po cestě autobusem se s těžkým báglem deru do třetího patra, otevířám dveře a vidím rozesmátý obličej mého ruského spolubidlícího. A to je konec mojí dlouhé cesty na tu opačnou musim čekat dalších pět dní........................ .
napsal/a: standaat 02:14 Link komentáře (0)
Žiji tedy
27.Říjen 2007Myslím tedy jsem.
Emanuel Cant
napsal/a: standaat 20:34 Link komentáře (0)
Čas jak ho neznáme nebo jen vnímáme.
14.Říjen 2007Čas,
Čas podle fyziků je to cosi nevratného, pohybujíciho se pořád ku předu. Ženoucím se za nečím co nikdo pořádně ani nezná.
Kdyby čas popisoval filozof uřčitě by na to měl každý jiný názor a byl by spojením nějakých si veličin snad i duchovenstva.
Každý si bude čas definovat jinak, třeba uspěchaný podnikatel ten nic nebude nikdy stíhat, protože by potřeboval aby den měl 168 hodin. Pokud mi bude pod rukama umírat můj nejlepší přítel nebo životní láska a sanitce bude trvat příjezd jen několik minut. Každá minuta bude jako hodina a sekunda jako minuta. Nedokáže me si vážit času dokud nepoznáme jeho skutečnou hodnotu. Musíme si užívat každou prožitou sekundu, nikdy nevíme jestli jsme čas nepromrhaly zbytečně. Pak zbývá jediné poznat zákony času, což je minulost, přítomnost a budoucnost. Ani jednu s těchto částí nikdy nebudeme plně vnímat nebo chápat.
Minulost může vypadat i takto. Ano správně teď se píše minulost každičká sekunda, každičký okamžik co se promrhá. Tedy něco co nemůžeme fyzicky vrátit, můžeme to dnes zaznamenat nebo natočit. Zaznamenáváme a natáčíme pouze minulost okamžiky nevratitelné. Už nikdy nemůžeme navrátit co se stalo, můžeme pouze vzpomínat. Oživovit si minulost ve svých vzpomínkách.
Přítomnost se nedá ani vyjádřit, muže to být jen zlomek vteřiny. Něco co nedokážeme vnímat, museli by jsme čas zastavit. Pak uvidíme přítomnost nehibně stát jak namalovaný obraz.
Budoucnost neni ještě určená, každý má svou kauzalitu časovou přímku po které jde. Musíme si jí dobře připravit nebo budeme litovat dalších životních kroků které udělme.
Nejvíce vzpomínáme nad minulostí. Nevnímáme přítomnst. A doufáme že budoucnost bude jakou si ji přejeme. Proto nezapomínejme nad vzácností času, protože nemůžeme mít ani jednu s těchto částí pevně uchopenou v ruce.
napsal/a: standaat 01:00 Link komentáře (0)
Vzácnost přátelství
19.Srpen 2007Tvý přátelé jsou tvojí manou, jen oni dělají tvůj život zajímavejší. Hledej v nich sílu, nestrácej nadeji, najdi ke každému porozumění. Zvol si dobře, neboť tvůj přítel se může záhy stát tvým nepřítelem. Neplítvej jimy nechť jistě nenajdeš stejného se kterým by si prožil totéž.
napsal/a: standaat 23:09 Link komentáře (0)
vím toho hodně nebo málo
29.Květen 2007Vím že nic nevím. Aristoteles
napsal/a: standaat 20:31 Link komentáře (0)
láska
19.Duben 2007Láska je jako plamínek ohně, dokáže zahřát a rozvášnit naše touhy.
Je ale nestálá jako vodní hladina, stačí kapka pouze a odteče v malé potoční
strouze. Nemějme však obav, to se však zamiloval pouze někdo jiný.
Ten si ji bude vychutnávat a ona ho bude obklopovat a zahalovat jako nebe
plné hvězd. Až láska zanikne, nebude pro co žít a zbude jen svět bez lidí.
napsal/a: standaat 23:02 Link komentáře (1)
