Den nezačal příliš optimisticky... V noci jsem šla spát celkem pozdě na to, jak brzo jsem vstávala a navíc jsem nemohla ani usnout... Necelé čtyři hodiny spánku před zkouškou jsou fakt málo. Ráno, při zvonění budíků, mi připadalo, že jich mám snad deset, jaký dělali kravál. Dokonce i bratr se přišel zeptat, v kolik že to vstávám :D Byla zima jako v Rusku a já litovala, že si nedala sprchu už večer. Jo, mimochodem teď večer je nějakých mínus 17 stupňů. Měla bych si koupit ty zimní boty už :)

Nicméně jsem to ráno přežila, naházela do tašky skripta a výpisky, oblékla se jak do divadla a ejhle, nestíhám bus! Takže jsem těch deset metrů od domu k zastávce dobíhala na podpatkách... V autobuse jsem snad byla nejstarší, teda kromě řidiče. Nevím, školní zájezd nikde napsáno nebylo.

No, po nějakých dvou třech týdnech v Ově. Nečekaně vše při starém :D Jen přibyla sněhová břečka, která strašně na schodech klouzala a bezdomovci se přestěhovali do jiné části podchodu. Fakt si budu muset koupit ty zimní boty.

Škola kupodivu plná lidí, dlouho jsem tam nebyla, měla hodinu čas, tak jsem si ji aspoň prošla :D Potkávám Heřmínka, jásot, že někdo známý. Prý zapsat zkoušku do indexu. Nakonec se dovídám, že jde se mnou na zkoušku. Fajn, nebudu tam nejstarší :D Shodli jsme se na tom, že už nám z toho hrabe a že se toho chceme zbavit, zeptal se na pár pojmů, jestli jako nevím co by to mohlo být. Slyšela jsem je poprvé. Následovalo zjištění, že mám vygumovanou hlavu a nevím ani co je vlastně za den. Postupně stupňující se bolest hlavy, brufen je doma na myčce. Hmm, to dopadne dneska výborně... Každopádně na testu jsem se nějak rozepsala a neodpověděla jen na tři otázky z 23. Prostě když to nedám, tak se tam asi půjdu pohádat nebo co!

Návrat domů, při vystoupení z autobusu cítím hrozný smrad. Není nad ekologii formou pálení pet lahví. Nesnáším to. Nechápu to.

Následuje oběd s tatínkem, rozhovor o Rusku, Ukrajině, Slovensku atd. v souvislosti s plynem a obohacení o nové slovíčko, které použil myslím slovenský prezident, blackout - tedy stav, kdy se země může ocitnout bez elektřiny. A děti si ve školách pro zahřátí vesele zpívají :D A pak následuje krásný, pětihodinový spánek! A pak radost z nového Reflexu :)

Jinak jsem nečekala, že mým "záhadným" inzerátem, obsahujícím tři slova, vzbudím takový zájem :D Jinak vývoj je takový, že od včerejška nikdo nenapsal pro jistotu už vůbec! Takže mažu :D

No a vzhledem k tomu, že je čtvrt na čtyři ráno, tak jdu spát a ani nečtu ty bláboly, co jsem teď napsala... Zkouškovému zdar!

Tak, právě jsem dopřepisovala výpisky z mikroekonomie A... Ano, táhnu si to ještě z prváku, teď jsem tomu věnovala tak týden (ne jak loni, dvě hodiny :D ), tak snad to k něčemu bude. A když ne, tak jsem v háji, ne-li ještě dál. V každém případě mi zítra v devět hodin držte pěsti a přejte štěstí!

Jinak jsem dnes jsem poprvé zapojila svou "skvělou" novou myš k noťasu... No, je sice stylově červená, ale myslela jsem si, že za ty prachy teda bude lepší. Kolečko jde ztuha (možná se to ještě rozkolečkuje) a kliká moc hlasitě :D Vím, jsem náročná :) Ale tak aspoň je štajlová a hlavně mi krásně padne do té mé malé pazury :D

Včera jsem si pro zajímavost podala inzerát, obsahující tři slova a čekala, jak moc pánové budou nápadití a jak si s tím poradí... No... Bylo to ještě horší než jsem čekala :D Takže výběr pár reakcí:
"Ahoj, je ještě tvůj inzerát aktuální?..."  - ne, podám si ho večer a na druhý den opravdu už aktuální není
"jsi piča" - chlapec má velkou slovní zásobu a fantazii
dále pak slohové práce o sobě, jak jsou chlapci zklamaní životem a jak jsou sami a jak zoufale někoho potřebují, vzkazy plné telefonních čísel.... ne, tohle mě fakt nebaví

Jinak kamarádce K. jsem dnes oznámila rozchod. Kamarádka vůbec nechápe :D Chudák... Tvrdí, že je sama a je tak spokojená... To se jí to kecá, když měla pořád někoho. Tak jsem jí řekla, že až bude dva roky sama, tak že pak si můžem pokecat o spokojenosti. Kupodivu se nenaštvala. Asi jsme se dlouho neviděly na to, aby se naštvat mohla :D

Včera v noci jsme ještě diskutovali se slečnou móre na téma chlapi a byla jsem potěšena, že ne všichni kolem jsou zamilovaní :)

A i dnes se mi podařilo na tom pekelném stroji vydržet plných dvacet minut. Ale mám pocit, že už je nějak rozvrzaný, tak doufám, že se to pode mnou nerozpadne a já si nezlomím vaz :D A teď v pátek mi konečně začnou břišní tance... Kolektiv sice nebude takový, jak jsem si představovala, spíš to bude slet čarodějnic a já tam budu zřejmě nejmladší a navíc asi jediná, kdo ví o co jde :D Ale což... Budu se s tím muset smířit, trpět budu vždycky...

Takže dnes už před půlnocí dobrou noc a zítra na mě teda myslete!

Tak dneska jsem opravdu, ale opravdu chtěla vstát dřív... Ale nešlo to, jsem nějakou silou přikována k posteli :D Zápočet z operačního výzkumu odložen na pondělí... Snad vypíše další termín (když tak budu muset hodit očko). Ale dneska jsem aspoň vyřešila problém kanonického tvaru v simplexové metodě, alespoň tedy v prvním příkladu, takže považuju dnešek za vcelku úspěšný :D

Před chvílí jsem zjistila, že blog čte i můj bratr, nedošlo mi, že ho mám v přátelích... Budu si muset dávat pozor na to, co tu žvaním :D Bratře zdravím!

Tak, dneska jsem se dívala trošku po podnájmech... Nic moc teda. Kde na to mám jako studentka vzít a nekrást? Nejlíp vycházejí koleje na ulici dr. Malého, deset minut od fakulty... Ale vykládají se o ní hrůzostrašné povídky plné švábů, šílené zimy apod. Kdo tam byl, už se tam nechce vracet :D Každopádně bych tam neměla svůj pokoj, což pro sobeckou syas je problém :) Uvidíme ještě, jak se rozhoupe kamarád O., se kterým jsem měla mít podnájem... Růžové brejličky pomalu, ale jistě padají...

Jinak i dnes jsem vydržela na tom pekelném stroji dvacet minut, tentokrát při Uvolněte se, prosím, díl s Budařem. Dokonce jsem se zvládla i smát, to prostě jinak nešlo :D Ano, asi mám zvrácený vkus :)

Jo a včera jsme s Kájou přišli na to, že je hustohusťáckej! Kdyby o tom náááhodou někdo pochyboval...

Ještě by mi někdo mohl vysvětlit, proč si vařím kafe v deset večer a ne dřív... Zas nebudu spát...

A na závěr, škoda, že nejsem blondýna!

Ten, který to všechno zpackal (klid, jenom chce zvýšit svou návštěvnost svého hustoblogu a přeje si rozšířit své HC jádro)!

No tenhle článek je ze včerejška... I když ono je to fuk :D

Tak i já jsem si založila ten slavný "blogýsek", fenomén dneška...Možná jsem si ho měla založit na Nový rok, ale ten den jsem mělaopravdu jiné myšlenky :)

Takže, probudila jsem se sneuvěřitelnou chutí někde nebo na něčem vybít si energii... Jezkouškové, jsem pořád doma a lidi mě štvou, tak proto :) Vzpomněla jsemsi, jak skvělá relaxace za mých dětských let bylo štípání dříví...Vyrazila jsem tedy plna odhodlání do našeho sklepa... Jen upozorňuji,že jsem tam nebyla několik let, takže jsem se tam celkem fakt bála :DTak jsem tak pomalu šla po těch schodech, hledíc pod nohy, abychnezašlápla nějakou tu myš, případně krysu (co já vím co se v těchtemnotách tam skrývá). Ne proto, že bych jim snad nechtěla ublížit, aleze strachu, že se budou chtít pomstít a pokousají mě :D Nicméně jsem nanic nenarazila, na nic nešlápla a už se blížila k cíli - sekyrce ašpalku. Ovšem kde je dříví? V bedničce byly jen už naštípané třísky atenké desky... Hmm, na tom bych si asi moc energii nevybila... Takžejsem se ještě chvíli rozhlížela, uviděla ocasní pera z bažanta, pakdokonce křídla (toho jsem se jako fakt lekla :D ), no a dál jsem užradši nepátrala, protože jsem se bála, že odněkud na mě skočí obříkrysa :D Máme fakt strašidelný sklep...

No ale tu energii jsemnějak vybít musela... Respektive, když už jsem byla tak pevněodhodlána, musela jsem toho využít, takové chvíle nebývají moc často.Takže jsem oprášila orbitrek... Vydržela jsem na tom asi pět minut přitichu :D Takže jsem zapla noťas, pustila si 13. komnatu s TomášemCikrtem a při sledování tohoto pořadu jsem vydržela šlapat dalšíchdvacet minut... Jsem na sebe hrdá! Takhle by to mohlo být každý den...

Jinakpřes vánoce jsem přibrala dvě kila... To není moc optimistické, kdyžjsem už před vánoci chtěla zhubnout pět, abych se vlezla do šatů,protože za necelé tři týdny mě čeká letošní první ples... Mám co dělat!

A teď se jdu učit operační výzkum, zítra mě čeká zápočet, ještě jsem to ani neviděla, takže učení zdar a nazdar!

Jo a jednou si možná nechám vytetovat antidepresivní rybičku na nejtajnější místo :)