No včera, to byl den.... Ne den blbec, ale den idiot! Začlo to ránem, kdy jsem tak nějak vstala o půl hodiny později, než bylo v plánu. Nějak jsem nepočítala s tím, že bude takový mráz a ten zatracený sníh na autě přimrzne. Fajn. Jsem v pohodě. To je přece normální. Vezla jsem babi do nemocnice na kontrolu. Cesta by byla skvělá, kdybych nejela na radu své maminky "lepší" cestou a díky tomu nezabloudila. No pardon, ve Frýdku jsem nebyla dva roky. Každopádně z hlavní cesty jsem odbočila na nějakou boční ulici, tam se otočila a chtěla jet zpátky. Odbočovala jsem vlevo, čekala jsem, až bude volná cesta. Když slyším troubení. Za mnou stál kamion, ale ten to nebyl, to by bylo zřetelnější. Sakra co jsem zase udělala blbě? Najednou vedle mě zastavilo nějaké auto, řidič zběsile gestikuloval, troubil, chytal se za hlavu, řval (teda podle otevírání jeho huby, možná, že ve skutečnosti nevydal ani hlásku). To vše ve střídavém pořadí. Takový hysterický záchvat jsem ještě opravdu, ale opravdu v životě neviděla. Nicméně stejně jel doprava. Do teď nechápu, co tím jako myslel :D To mi na sebevědomí a řidičské pohodě spolu s tím zablouděním moc nepřidalo. Navíc babi začla zmatkovat, že nikde nemocnici nevidí a že tam nakonec nedojedeme (měli jsme hodinu časovou rezervu). No není lepší jezdit sama? :D Táta říkal, že příště jí mám vzít fotku té nemocnice, ať je v klidu :D

Nakonec jsme tam dojeli, babi vzali hned. Ještě mě "uklidnil" pohled na pána, kterého zrovna přivezla záchranka a byl celý od krve. A to jsem se při čekání chtěla učit! Nebyla šance...  Následoval odvoz domů. Na zpáteční cestě jsem stejně zapomněla odbočit, avšak díky tomu jsem jela cestou, kterou jsem konečně znala, byla rychlejší, kratší, pohodlnější... A nedalo se tam nikde zabloudit :D (jo, dramatizuju to, ale co, to by jste se mnou v tom autě museli být :D )

V lékárně neměli jedny léky, katastrofa nejvetší. V autě mi babi říkala, že je nepotřebuje hned, že ještě má, ale v lékarně tvrdila, že je potřebuje do konce týdne a že nemůže moc chodit, že je to pro ni problém si tam pro ně pak přijít... Už asi vím, po kom to dramatizování mám :D No, na to, že jsem vstávala v osm, tak jsem přijela domů někdy v jednu odpoledne. Čekalo mě učení na dnešní zkoušku, ale byla jsem z toho tak vyřízená, že jsem šla spát. A spala a spala, jak šípková růža. Večer se přecijen na něco podívala, ovšem, jak jsem dnes zjistila, bylo mi to k hovínku. Není nad třináctku!

Jinak, sehnat kozačky s nízkým, ale ženským podpatkem, mírně kulatou, ale nezvednutou špičkou a nehladkou podrážkou, dostatečně široké na mé lýtko, prostě neexistují! Prostě mám nevkus a nic tím pádem nekoupím. Ach ach ach, to mám ale těžký život...

Tak, na závěr bych chtěla poděkovat těm, co je můj blog pobavil (dobře, byli jenom dva, ale byli!). Jsem moc potěšena, úplně se z toho červenám

Muck!