Tunel_1.cast

Taková spousta inkoustu... Jimmy napsal teprve úvod své knihy a už byla popsána půlka jeho diáře. Vydavatel, za kterým právě cestoval vlakem, si nejspíš představoval něco lepšího než knihu načrtnutou v sešitě, ale Jim financemi zrovna neoplýval. Zrovna když přemýšlel nad názvem třetí kapitoly, klepot na dveře kupé ho vyrušil. Jim si připravil jízdenku, ovšem namísto průvodčího strčila hlavu dovnitř mladá žena.

„Dobrý den, omlouvám se že ruším, je tu volno?“

„Jo, jasně.“

Dívka se usmála a na chvíli zmizela. Poté se objevila i s velkým batohem a svalila se na sedačku. Rukou si prohrábla své kaštanově hnědé vlasy, které jí mizely někam za ramena, a na stolek si položila knihu. John se na ni podíval a zeptal se: „Dlouhá cesta?“

„Co prosím?“ zeptala se udiveně.

„Ta kniha, není to zrovna krátké čtení.“

„Aha tak. Ano, jedu na konečnou.“

„Tak to nás čeká dlouhá cesta. Já jsem Jimmy.“

„Já Elisabeth“, přičemž natáhla ruku na pozdrav. Jim ji stiskl a potřepal.

„Takže vy víte něco o knihách?“

„Snažím se něco psát, jen pár menších článků.“

„A co píšete teď?“

„Jen takovou.. Blbost. Myslím, že si to zatím nechám pro sebe.“

„Jak chcete,“ pousmála se a pohodlně se opřela.

Další čtvrthodinku panovalo v kupé absolutní ticho. Lidé do vlaku nastupovaly a vystupovaly, párkrát někdo nakoukl k Jimmovi, aby pak pokračoval dál. Ticho pak prořízl zvuk telefonu. Elis vytáhla z kabelky mobil a přiložila ho k uchu. Následně se ozval křik který ani Jimm nemohl přeslechnout.

„Kde jsi? Čekáme na tebe už dobré dvě hodiny! Jestli se do pěti minut neobjevíš, tak tě vydědím! Nezajímají mě výmluvy. Zklamala jsi mě!“

Elis mobil opět uložila do kabelky a zadívala se z okna. „Slyšel jsi to?“

„Jasně a zřetelně. Rodiče?“

„Jojo, nevlastní. Dnes mají oslavu jejich výročí.“

„A vy jedete za nimi?“

„Naopak. Co nejdál od nich.“

Jim se usmál a také se podíval z okna. Právě v tu chvíli zajeli do tunelu. Světla byla zhaslá, takže chvíli tápali v úplné tmě. A pak další chvíli. A tak dále až jim ty chvíle přišly dohromady nějak dlouhé. Elis zavál kolem kotníků studený vítr. A pak z Tunelu vyjeli a oslnilo je všudypřítomné bílé světlo. Všude kolem byly závěje sněhu. Uprostřed Čevrence. Když si na světlo zvykli, tak Jim nervózně zakroutil hlavou. A právě v tu chvíli, kdy vedle okna dopadla na zem velká,bílá a chlupatá noha, začala Elis mizet ruka...