Tunel_2.cast

„Elis, tvoje ruka!“

„Nepovídej!“ vykřikla naštvaně Elis. Mizel jí už loket a i Jimovi začaly prosvítat prsty. Ten se ještě jednou podíval ven a pak se začal zběsile přehrabovat v batohu.

„Co to děláš?! Nevšiml sis že mizíme?“

Jim vytáhl z batohu deník a prolistoval ho. Až našel tu správnou stranu, vzal si tužku do ruky která mu ještě zbyla a tou cosi napsal do deníku. V tu ránu se oběma vrátily ruce a všechno utichlo. Dál jeli zasněženou krajinou, a zvenku byly slyšet kroky toho monstra.

„Jime? Co se stalo?“

„Já nevím. Tohle,- Tohle venku, to je vše v té knize. Tohle jsem napsal. O průjezdu tunelem, o té krajině. Tam jsem přesně skončil, tak jsem jen připsal že se nám nic nestane.“

„Nechápu to. To jsme jako v tvé knize?“

„Nevím.Ale vypadá to tak. Ale v tom případě by jsme měli být v pořádku dokud máme tužku.“

„Tak zkus napsat, že jsme se odsud dostali,“ navrhla Elis.

„Dobrej nápad.“ Jim něco napsal do deníku a čekal. „Nic, napsal jsem že vyjedeme z dalšího tunelu a nic se nestalo.“

„Takže to nefunguje? Tak.- Tak to jsme v háji.“

„Třeba to půjde později. Co zatím projít vlak. Musel tu někdo zůstat,“ a při těch slovech vstal a vyšel z kupé. Elis šla po chvíli za ním, ale zjistila jen to, co zjistil Jim už před chvílí. Všechny kupé byly prázdné. Všude jen odložené věci, nedopité kafe, nedočtené knihy.

„Jime, říká ti něco Mary Celeste?“

„Znám ten název, ale nějak nevím co přesně to je.“

„To byla loď. 5.listopadu 1872 vyplula z New Yorku a pak když ji našli na moři, byla v pořádku, ovšem bez posádky. Vše ale bylo na svém místě, nedokouřené dýmky, rozestlané postele a podobně. Celkem mi to tu připomíná Mary Celeste.“

„To zní děsivě,“ otřásl se Jim.

„Podívej se okolo. Je to děsivé.“

Po nějaké chvíli procházení kolem prázdných kupéček se dostali až k lokomotivě. V té se ozval smích. Jim s El nadšeně vrazily dovnitř a tam u kotle na uhlí viděli sedět muže, jenž se ještě pořád smál. Hubený, vysoký, obličej plný jizev, který mu ovšem zakrývaly dlouhé rozcuchané vlasy. Na sobě měl potrhané hnědě oblečení. Podíval se na ně a přestal se smát. Promluvil vysokým hlasem, ostrým jako břitva : „Promiňte, asi to není směšná situace. Ovšem nemohl jsem se nezasmát při zmínce o Mary Celeste. To byl opravdu dobrý postřeh, slečno Blanrová.“

„Jak víte jak se jmenuju?“ podivila se Elis.

„Vím spoustu věcí které víte vy, ovšem vím i to co si myslíte že nevíte. Ach promiňtě, zapoměl jsem se představit. Jsem Jegor, strojvůdce a váš hostitel.“

„Hostitel?“

„Většině po té větě došlo že tu jsou díky mě, ale vám to tedy zopakuji. Tohle je můj svět. A vy jste tady protože já jsem tak chtěl. Jste tu jen z jednoho důvodu a to aby jste zemřeli. Ano, právě tohle je ta chvíle kdy vám vidím v očích překvapení, a nohy automaticky ucuknou, ale pozor aby jste nezakoply.“ Za Jimovými nohami se pohnula stolička a couvající Jim o ní zakopl a upadl na dveře. Zvedajíc chytil Elis za ruku a zatáhl jí směrem ke dveřím a rozeběhli se pryč. Za jejich zády se ozval maniakální smích a křik: „Ano! Utíkejte! Ale výsledkem bude jen jiná smrt. Vítejte v pekle holoubci!“

Jim běžel úzkou chodbou a hlasitě oddychoval. Elis mu byla v patách, ovšem přímo před nimi se zavíraly dveře, do cesty jim lezly stoly, židle, knihy a spousta jiných věcí. Pak sebou vlak cukl. Z jednoho kupé vyletěly nože a zamířily na Jima. Ten uskočil a zapadl do jednoho kupé. Nože s břinkotem narazily na stěnu. Pak ze ozval řev. Hladový řev. A vlak se začal zvedat. Chvíli se zvedal ve vzduchu a pak se převážil směrem k jednomu konci. Jim se chytil za dveře a za ruku popadnul kolem padající Elis. Část vlaku se odtrhla a v ní se objevilo to monstrum, Yetti. Vysypával si obsah vlaku do pusy. Jim už se málem pustil když obr vlak pustil, a vrhl se na další vagon. Elis s Jimem dopadli na zem a chvíli nehybně čekali. Zvenku byl slyšet šílený rachot.

„Jime! Nechceš teď zkusit tu knihu?“ Jim ji vytáhl a prolistoval. Venku vše utichlo. Elis podala Jimovi tužku, když sebou vlak opět trhl. Yetti evidentně neskončil. Jim spěšně napsal že se objevily někde. A svět se kolem nich začal měnit jako otáčením stránek.

Pokračování příště..