• Poutavý příběh chytíkaždého čtenáře na začátku knihy za srdce a až do konce se ho nepustí. Noah jena první pohled v podstatě jednoduchý chlapík, ale má v sobě osobitějšíkouzlo, než leckterý právník. Čte poezii a v tom je jeho síla. Milujepřírodu a rozumí jí. Jednoho léta se setkal s Allie, která přijela do jehoměstečka, New Bernu na prázdniny...

„...Docela běžný začátek, něco, nač by se dalozapomenout, kdyby se nejednalo právě o ni. Ale jakmile si s ní potřáslrukou a podíval se jí do těch úchvatných očí barvy smaragdů, věděl, ještě dřívnež byl schopen znovu nabrat dech, že s touto ženou by dokázal prožítzbytek svého života, že druhou takovou by nikdy nenašel. Připadal mu tak dobrá,tak dokonalá v letním vánku provívajícím korunami stromů....“

Citát z knihy

• První úryvek dokonale vystihuje myšlení hlavní postavy knihy. Žádné jednoduché myšlenky, jak by možná někdo očekával od člověka nižším vzděláním. Opak je pravdou. Vzdělání tíží a poezie povznáší, něco na tom asi bude.

„...Najedl se u zátoky, kde se z vodyvymršťovaly parmice. Rád pozoroval, jak třikrát, čtyřikrát vyskočí a nesou sevzduchem, než zmizí v poloslané vodě. Z nějakého důvodu ho vždyckypotěšilo, že se jejich instinkt tisíce, možná desítky tisíc let nezměnil. ...“

Citát z knihy

• Na tomto kousku příběhu se ukazuje jeho sepjetí s přírodou. Každé ráno vyjížděl ve svém kajaku na jezero aby se po ránu osvěžil a protáhl.

„...Celý večer se udrželo krásně teplé počasí.Noah naslouchal cvrkotu cvrčků a šustění listů a uvědomoval si, že zvuky, kterévyluzuje příroda, jsou skutečnější a vyvolávají daleko více emocí než auta či letadla. Příroda vrací víc, nežbere; její zvuky ho navracely zpátky k představě, jaký by měl člověk být ajak by se měl chovat. Během války, zejména po velkých bitvách, přicházelychvíle, kdy často myslel na tyhle jednoduché prosté zvuky. ‚Ochrání tě to předzešílením,‘ řekl mu otec v den, kdy odplouval. ‚Je to boží hudba a zavedetě domů.‘

Dopil čaj, vešel dovnitř, našel si knihu a nazpáteční cestě ven rozsvítil světlo na zápraží. Pak se znovu usadil a pohlédlna knihu. Byla stará, s odrbanou vazbou a její stránky nesly stopy bláta avody. Prsty laskal Stébla trávy od Walta Whitmana, jež s sebou tahal celouválku. Jednou ho dokonce zachránila před kulkou, která se odrazila od vazby....“

Citát z knihy

• Hlavní hrdina vyrůstal v rodině, která byla nakloněna přírodě. To jeho otec ho naučil jak znát přírodu a rozumět jí. Také ho naučil plynule číst, protože ve škole s tím měl problémy. Jakmile se Noah poprvé začetl do poezie už se jí nikdy nevzdal. Dokonce ani ve válce, tam byla jeho symbolem, že má ještě pořád cenu bojovat a rvát se do posledního dechu.

„... v dospívání trávil většinu víkendů aprázdnin sám. Prozkoumával Croatan Forest ve své první kanoi, projíždělv Brices Creek trasu dvacet mil dlouhou, a když už to dál nešlo, zbylémíle k pobřeží došel pěšky. Trampování a průzkum se staly jeho vášní. Trávildlouhé hodiny v lese, kde sedával pod tmavými duby, tichounce hvízdal ahrál na kytaru bobrům, husám a divokým modrým volavkám. Básníci věděli, žeosamění v přírodě, daleko od lidí a umělých věcí, je balzámem pro duši.Noah se s jejich názorem plně ztotožňoval. ...“

Citát z knihy

• Básně Paula Whitmana inspirovaly Noaha k tomu, že si oblíbil samotu v sepětí s přírodou. Mají pravdu ti básníci, inspirace a síla k životu se skrývá v každém kousku země a přírody. Je jí všude plno, jen ji vidět.

„...odpovídám ze srdce, ale její jméno jíneprozradím. Stejně jako jí neřeknu své. Mám k tomu důvod. ‚jste Hannah,milovnice života, skýtající sílu těm, kdo jsou vašimi přáteli. Jste sen, tvůrceštěstí, umělkyně, která zapůsobila na tisíc duší. Žila jste plným životem bezjakýchkoli nároků, protože vaše potřeby jsou duchovní, a tak musíte nahlížetpouze do vlastního nitra. Jste vlídná a loajální a jste schopná vidět krásutam, kde ji ostatní nevidí. Jste učitelkou skvělých lekcí, snílkem o lepšíchvěcech.‘....“

Citát z knihy

• Tento úryvek je už z doby, kdy jsou oba v ústavu pro staré lidi. Sami se svou nemocí. Bojují každý po svém a Noah bojuje proti oběma zároveň. Jejich láska zakouší poslední zkoušky.

„....Sedíme mlčky a pozorujeme svět kolem nás.Tohle jsme se učili celý život. Zřejmě pouze staří dokážou sedět vedle sebebeze slova, a přitom cítit spokojenost. Mladí, unáhlení a netrpělivý musívždycky narušit blahodárné ticho. Je to škoda, protože ticho je tak čisté.Ticho je svaté. Přitahuje lidi k sobě, protože pouze ti, jimž je dobře vevzájemné blízkosti, mohou spolu sedět, aniž pronesou jediné slovo. Je to úžasnýparadox...“

Citát z knihy

• Sedí na lavičce před ústavem. Ticho je blahodárné vždy a všude. I příroda si v něm libuje, jen nechává ptáky a lesní tvory aby se také projevili. Ticho je přirozené, ale dnešní uspěchaná doba si není schopna toto uvědomit.