V kaluži smutku
na chladné dlažbě,
topí se ruka má,
došlo tu k vraždě.
To žiletka přeťala,
ve štěstí,
poslední naději,
to ona zabila
tu ruku raději.
To ona způsobila,
že tam leží teď bez tepu,
klidná, svobodná
troska v rudém obleku.
Vydechla naposled,
vzdmula se silou,
takhle ruce
zoufalců často hynou.
taková smutná ale pravdivá ale neber te si z ní příklad