31.Srpen 2009,13:43
1. Odrazu ste schopná prísť na schôdzku presne. 2. Nechcete už používaťrúž -- načo, keď bude aj tak o chvíľku zbozkávaný. 3. Ste schopnáprečítať celú novinovú stranu, ale ani netušíte, o čom sa tam píše. 4.Zabúdate vyjsť z vane a snívate v nej dovtedy, kým voda nie je úplnestudená a vy celá rozmočená a vráskavá. 5. Na večierkoch užnepotrebujete držať pohár so šampanským, ale iba jeho ruku. 6. Celétýždne vystačíte s tromi hodinami spánku za noc. 7. Ale dokonca ajtieto tri hodiny by ste najradšej bdeli a pozorovali ho pri spaní. 8.Nečítate už len vlastný horoskop, ale vždy si prečítate aj jeho. 9.Vydáte celý majetok za jemnučkú čipkovú spodnú bielizeň, aj keď ste užv mínuse. 10. Svojmu zrkadlovému obrazu už pri rannom umývaní zubovnevyplazujete trucovito jazyk, radšej maľujete srdiečka na zrkadlo. 11.V nepozorovaných chvíľach testujete, ako spolu ladia jeho priezvisko avaše krstné meno. 12. Každé dve minúty kontrolujete svoju e-mailovúschránku, mobil neopúšťate ani na sekundu. 13. Ste schopná zablahoželaťsvojmu ex k novej priateľke bez štipky horkosti. 14. V spodnompriečinku chladničky objavíte tabuľku čokolády proti depresii, ktorejzáručná lehota sa skončila už pred týždňom. 15. Odrazu nepovažujetekruhy pod svojimi očami za hnusné známky starnutia, ale hrdo ichukazujete ako dôkaz nocí plných lásky. 16. Na otázku ,,Ako sa máš?"reagujete šťastným úsmevom. 17. Vaše priateľky vám začínajú vyčítať, žesa už s vami nedá tak dobre nadávať na mužov ako kedysi. 18. Považujetesvoje telo za sexi -- rovnako ako on. 19. Celé hodiny trávite vkuchyni, len aby ste pripravili romantickú večeru, z ktorej potom doseba sotva dostanete jediné sústo. 20. Celé hodiny ste schopnáprechádzať sa v mesačnom svite bez toho, aby ste pocítili chlad -- užani nehovoriac o tom, že by ste dostali nádchu. 21. Z vašej slovnejzásoby načisto zmizol zvrat: ,,Typický chlap!" 22. Prichytili ste sa,ako zamyslene stojíte pred výkladom s tovarom pre novorodencov. 23.Spoločne nahlas snívate o tom, aké úžasné by bolo -- nasadnúť do auta aodísť, hocikam. Len vy dvaja. 24. Odrazu vás obletuje množstvo mužov,pretože máte v sebe nedefinovateľné ,,čosi". 25. Môžete s pokojnýmsvedomím vynechať rannú gymnastiku, pretože pohybu máte viac než dosť.26. Pri telefonovaní s ním vám vždy napadnú desiatky dôvodov, prečoešte neukončiť hovor. 27 Odrazu sa vám páči to, čo ste považovali zabeznádejne staromódne -- napríklad ruka v ruke sa prechádzaťzasneženými poliami. 28. Svojmu šéfovi s prázdnym pohľadom sľubujete,že toľko chýb z nepozornosti, ako za posledný týždeň, sa vám už určitenikdy nepodarí urobiť. 29. Z jednej zubnej kefky na umývadle sa odrazustali dve. 30 V piatok v noci, počas cesty domov, vám ani za svetnenapadne nijaký protiargument proti pozvaniu na kávu..
13:38
Smutek
Tys odešel možná navždy,
pro tebe jsem schopná vraždy.
Celou mne smutek zahalil,
kamarád mne chlácholil.
Prý vše zas bude dobré,
mě to však přijde smutné.
V noci koukam na nebe,
a stale myslim na tebe.
Proč si pripadám tak smutná,
proč je na mne láska hnusná.
Proč mě láska odmítá?
Proč brány své mi zavírá?
…
Seděla dívka na skále a plakala,
seděla dívka na skále a tiše vzlykala.
On už ji neměl rád,
jinou dívku chtěl milovat.
Nevěděla, co má dělat,
chtěla skočit, ale rozhodla se zůstat!
Nepodlehla smutku, i když jí trápil,
nešla s andělem smrti, i když jí vábil.
Vždycky zůstává naděje,
dívá se na západ slunce a jen tak pro sebe se usměje...
Nikdo není smutný sám pro sebe
Nesnaž se utopit smutek v rumu, umí plavat.
Člověk má v srdci místa, o nichž mnohdy nemá ani potuchy. Teprve až se zaplní bolestí, doví se o jejich existenci
Strasti z vlastní vůle nejvíc bolí.
Těžké je mlčet, když cítíš bolest.
Zabývajíce se svými bolestmi, zvětšujeme je. Přemýšlejíce o svých slabostech, posilujeme je.
Malé bolesti vyvádějí nás z rovnováhy, ale velké navracejí samým sobě.
Počátek naší bolesti často se v radosti skrývá.
Bolest druhých nám pomáhá nést naši vlastní.
Štěstí je jenom sen, bolest je skutečná.
Smutní nenávidí veselé, veselí smutné.
Nikdo nesetře slzy tak dobře jako ten, kdo je způsobil.
Humor je nejdůstojnější projev smutku.
Chceme-li být úspěšní, pak by nás smutek z prohry nikdy neměl být větší než radost toho, kdo nad námi zvítězil.
Stereotyp je spokojenost, život je štěstí a smutek.
Ze všech vášní škodí tělu nejvíc smutek.
Smutek jen stěží utopíš v alkoholu. Bývá totiž zatraceně dobrým plavcem.
Nápadněji dávají najevo smutek ti, kteří mají menší bolest.
Moudrost jediná je schopna zahnat z duše smutek a nedovolit, abychom se třásli strachem.
Kdybych smutek odmítl znát, odmítl bych část světa.
Ten, kdo neprojeví smutek, neznamená, že nemá srdce. Jen má více odvahy bojovat s osudem.
13:38
On se jmenoval Marek a ona Denisa. Byli si oba takvzdálení… Vůbec se neznali. Omyl. Denisa Marka znala. No znala,zajímala se o něj. Líbil se jí už od chvíle, kdy ho poprvé uviděla.Něčím jí učaroval. Po uši se do něj zamilovala. Ale byla pro nějvzduch. Bohužel. On skoro netušil o její existenci. Ale Denisa bylaholka podnikavá, tak si na něj sehnala číslo a začala mu psát.Překvapilo ji, že i když ji nezná, tak je v esemeskách tak výřečný.
Psalisi už pár dnů, když z něj vypadlo, že ji zná. Nebo si ji spíš vybavuje.Chodila do třídy s jeho kamarádem. Byla šťastná, že o ní ví. Ale tovlastně nic neznamenalo. I když se denně míjeli na školních chodbách,zdravili se a psali si, tak se vlastně nic nedělo. Denisin sen o tom,že by se do ní Marek také mohl zamilovat se pomalu začal rozplývat.Bylo jí to líto. Obrovsky líto. Ale nemohla s tím nic dělat. Když o nínestál, tak se mu přeci nebude vnucovat. Měla svou hrdost.
Jenže sestalo něco s čím nepočítala… Její kamarádky, kterým se se všímsvěřovala ji převezly. Začaly Markovi psát samy. Na rovinu mu řekly,jak se věci mají. Byl celkem překvapený, ale stejně neudělal nic ztoho, co se od něj očekávalo. Pořád byl stejný a neprojevoval žádnýzájem. Denisa už z toho byla nešťastná. Už nevěděla jak se mu zalíbit.Ale zkusila poslední možnost. V pátek se vypraví na diskotéku, kde hodozajista potká. Ze svého nápadu byla velice nadšená. Nemohla se dočkat.
Napáteční večer se pořádně připravila. S make-upem si hrála asi hodinu, svlasy také a před svým šatníkem strávila skoro dvě. Když byla se všímspokojená, tak se vydala za svými kamarádkami. Před tím než došly nadiskotéku, tak se ještě zastavili v jedné místní hospůdce. Posilnit se.A pak vyrazily na místo činu.
Místo toho, aby se rozjely na parketě,tak věnovaly všechny čtyři přibližně půl hodiny hledání Marka. Objevilaho Denisa. Ale jinak než čekala. Připravila se na všechno možné, jen nena to, že ho najde v objetí jiné. Ti dva se k sobě dost měli. Přišlo jíto líto. Jediné řešení viděla v alkoholu. Sedla si k baru a než ji jejídoprovod objevil stačila vypít skoro celou flašku Finlandie. Nevěřilysvým očím. Denisa stále tvrdila, že je v pořádku, ale jakmile se zvedlaz barové židle, tak sebou bouchla o zem. Nebyla schopná se postavit navlastní nohy. Tak holkám nezbylo nic jiného, než ji odvést domů.Zkazila jim všem celý večer.
Když se ráno probudila, tak ji příšerněbolela hlava. A skoro nic si nepamatovala. Ale Marka v objetí tévyhublé blondýnky rozhodně ano. Zase se dostavil ten stav smutku. Bylojí to vážně líto. Ale nemohla to tak nechat. Vzala svůj mobil a napsalaMarkovi omluvnou sms: "Ahoj Marku! Chci se ti za vsechno co se zaposledni dobu stalo omluvit. Byla jsem blahova, kdyz jsem si myslela,ze bychom spolu mohli my dva byt stastni. Promin a doufam, ze zustanemealespon pratele. Denisa" Odeslat? Ano… Na odpověď nečekala dlouho.Marek jí napsal něco ve smyslu, že se omlouvá za to jaký byl, ale že natom nic asi nezmění a že je to skvělá holka a doufá, že přátelizůstanou. Alespoň to Denise trochu vrátilo úsměv. Ale stejně bylauvnitř zraněná.
Zanedlouho po tom co se stalo tohle, se Denisa sjednou svojí kamarádkou náhodou octla v jedné zapadlé a příjemnéhospůdce. Čirou náhodou tam byl i Marek s pár kamarády. Nejprve chtělaodejít, ale nakonec se rozhodla zůstat. Všechno se semlelo tak, že seholky přemístily ke klukům. Markovi to nebylo zrovna po chuti, alekamarádi jej přemluvili. Všechno probíhalo normálně. Dokonce se spoluti dva dali do řeči. Vyříkali si všechno co se dělo a nakonec si začalipovídat i o Markově Hance. Všechno probíhalo skvěle. Dokonce se oDenisu začal zajímat jeden z Markových kamarádů. To jí velicelichotilo. Jmenoval se Jakub. Celkem se jí líbil. A byl moc milý.Dokonce ji šel doprovodit domů a pro jistotu si na ni vzal telefonníčíslo.
Druhý den, když se Jakub ozval, tak z toho měla obrovskouradost. Začali se scházet a jí s ním začalo být neuvěřitelně skvěle.Dokonce přestávala myslet na Marka. Netrvalo dlouho a Jakub se jípřiznal, že se do ní zamiloval. A ona do něj taky. Byla šťastná.Konečně se jí splnil sen o opětované lásce.
Začali se občas scházet i ve čtyřech, ještě s Markem a Hankou. Už jí nebolelo, když je viděla spolu. Byla spokojená. Konečně…
Aleto nebyl konec trápení. I když milovala Jakuba, tak si začala rozumět sMarkem. Někdy ji mrzelo, že spolu nejsou, ale nestěžovala si. Jakuba sivážila.
Jedno klidné odpoledne jí najednou přišla esemeska. Netušilakdo by to mohl být… S Kubou byla domluvená až na sedmou hodinu… Že byse něco stalo??? Stalo… Psal Marek, jestli by se co nejdřív mohli někdesejít. Nechápala o co jde, ale nemohla říct ne. Cítila, že se něcostalo. A přeci nenechá kamaráda ve štychu že?
Jak nejrychleji mohla doběhla k Markovi domů. Našla ho v jeho pokoji, zachumlaného v peřině a ubrečeného.
"Cose stalo?" Zeptala se. "Hanka! Ta mrcha! Vykašlala se na mě! Prej kvůlinějakýmu hokejistovi! Chápeš to?" Vzlykal. Přisedla si k němu a začalaho konejšit. Plakal jako malej kluk. Najednou ale přestal, podíval sejí do očí a řekl: "Deny, já vim, že jsem se k tobě zachoval ošklivě.Nezapomněl jsem na to. Ale teď jsem teprve pochopil, že ty jediná si měopravdu milovala! Teď už to vím! Prosím tě, vykašli se na Jakuba a buďse mnou! Já tě asi miluju!" V Denise hrklo! Okamžitě se začala zvedat aznechuceně se na něj podívala: "To myslíš vážně?! Teď bych ti byladobrá co? Tak to ani omylem, s tim nepočítej! Miluju Kubu! Vždycky jsempro tebe byla vzduch a najednou když se na tebe vykašle Hanka, tak serozpomeneš, že jsem tě chtěla?! Tak to teda ne! S tim vážně nepočítej!"A odešla. Celou cestu domů plakala. Těsně před domovními dveřmi si torozmyslela a vydala se ke kamarádce. Musela jí to všechno povědět. Bylaz toho nešťastná.
Kamarádka ji přijala velice přívětivě, když vidělav jakém je Denisa stavu. Denisa jí všechno převyprávěla a nakonecdodala: "Chápeš to? Jak je to sprostý? Neříkám, že bych nebyla schopnáKubu kvůli němu opustit, ale takhle ne! Já ho asi stejně pořád miluju,i když si to nechci připustit, ale takhle jsem si to nepředstavovala.Takhle ne… Co mám dělat. Miluju ho, vim to, ale on ve mně hledá jennáhradu. Nic víc… Nikdy by to nemělo budoucnost. Tohle jsem faktnečekala. Smířila jsem se s tím, že mě prostě nechce a budeme kamarádi.Tohle je nad moje síly!" Kamarádka ji utěšovala, jak jen to šlo, aleDenisa stále plakala. Celkem ji Markova reakce zaskočila a takyzamrzela. Nevěděla jestli o tom říct Kubovi. Ale bála se, že by na nípoznal, že stále k Markovi něco cítí. Raději si to nechala pro sebe.Sama se trápila výčitkami svědomí.
Bála se co se stane, až Markazase uvidí. Jak se mu bude moci podívat do očí. To už se ale nestalo.Od Jakuba se jen dozvěděla, že se prý odstěhoval do Anglie. Nic ho domanedrželo. Víc už o něm nikdy neslyšela… I přes to, co se stalo, jíbolelo, že odjel bez rozloučení. Stále byl v jejím srdci. Navždy…
13:37
"Kdyžjsem otěhotněla, vůbec jsem nevěděla, jak se s tím vyrovnat. Byla jsemv prváku na vysoké, bydlela na koleji a peněz měla poskrovnu. Rozhodlajsem se pro interrupci. Nakonec ale bylo všechno jinak," vypráví Zuzanaz Olomouce.
"O umělém přerušení jsem mluvila s gynekologem aten mě přesvědčil, že existuje i jiná možnost. Porodit dítě někomu, kdopo něm už dlouho touží. Když viděl, že váhám, sjednal mi schůzku spanem Novým." Řekni, kolik chceš!"Na první pohled tobyl movitý pán. Nezastíral, že s manželkou úspěšně podnikají a keštěstí jim chybí jediné - dědic. Samozřejmě uvažovali o adopci, ale jeto prý příliš zdlouhavé. Nakonec jim poradil kamarád, aby si našlihodné slušné děvče, které si nemůže dovolit dítě. Řekl, že se stačídohodnout, napsat ho do rodného listu jako otce a o nic víc už senemusím starat. Miminko si vezme hned z porodnice, zažádá o svěření dopéče a mě samozřejmě štědře odmění. Nejdříve jsem byla kategorickyproti. Přece nebudu obchodovat s vlastním dítětem! Čím víc mě alepřesvědčoval, tím větší jsem měla jistotu, že vlastně dělám správnouvěc." Matkou jen devět měsíců"Rozhodla jsem se! PanNový mi nabídl slušnou částku, která mi usnadní další studium, a mělajsem jistotu, že o mé dítě bude dobře postaráno. Realizace ale nebylatak jednoduchá. Každá máma ví, jaký je to zázrak, když se její dítěpoprvé pohne nebo když ho uvidí na ultrazvuku. Já to všechno prožívalas vědomím, že své dítě nikdy v náručí držet nebudu. Těžko se tovysvětlovalo spolužákům, kteří mi gratulovali, když si všimli méhozvětšujícího se bříška. Doma jsem se naštěstí mohla vymluvit na blížícíse zkouškové období, takže jsem o správnosti rozhodnutí nemuselapřesvědčovat mámu. To by bylo velmi těžké. Ostatně ani já už nemělatakovou jistotu jako zpočátku." Konečně porod"Kdyžnastoupily porodní bolesti, vlastně jsem si oddychla, že všechno končí.To jsem ale netušila, co se mnou udělá, až mi syna dají do náruče.Abychom nevzbudili podezření, rozhodl pan Nový, že se v porodnici musímchovat jako každá normální matka a že jim dítě předám až při odchodu.Brečela jsem snad každou noc. Horečně jsem hledala řešení, jak si synanechat. Pan Nový to poznal a při jedné z návštěv začal vyhrožovat, aťna něj nezkouším žádnou boudu. Je prý už zapsaný v rodném listě a mádost peněz na to, aby syna vysoudil. Jediné, co prý dokážu, je, ženedostanu ani korunu. Strach mě nakonec donutil slib dodržet. Vlastněvšechno dopadlo dobře. Dál studuji, dva bezdětní lidé mají milovanédítě a můj syn se má určitě dobře. Jen já mám pocit, jako by ve mněněco umřelo…"
13:37
Nenávidím Tě,
protože mi na Tobě začalo záležet.
Nenávidím Tě,
protože si měl pravdu, že to zklamání bude bolet.
Nenávidím Tě,
protože si mě změnil.
Nenávidím Tě,
protože jsem ti dala kus sebe.
Nenávidím Tě,
protože mi Tě všechno připomíná.
Nenávidím Tě,
protože se v sobě nevyznám.
Nenávidím Tě,
protože na Tebe nedokážu zapomenout.
Nenávidím Tě,
protože miluji jen Tebe.
A nenávidím Tě za to ještě víc,
protože si to uvědomuji a nemůžu to změnit.
Miluji Tě,
protože mě dokážeš rozesmát.
Miluji Tě,
protože mi dáváš naději.
Miluji Tě,
protože s Tebou mám pocit,že Žiju.
Miluji Tě,
protože mě za nic nesoudíš.
Miluji Tě,
protože se s Tebou cítím v bezpečí.
Miluji Tě,
protože Tě milovat chci.
Nenávidím Tě, ale i miluji
a to mě děsí.
13:36
Láska.....
No láska..Tak co bych semnapsala...Myslím že každý zažil lásku...Některý člověk jí nezažil ještětu pravou ale některý člověk už jí zažil...Láska je to nejkrásnější nasvětě...Cítíme se uplně jiní než ostatní,jsme na světe moc spokojenímyslíme že máme všechno jsme ze vším moc štastní a milujeme jedendruhého....Pokaždý když se má jít na rande máme jak se říká tvz-motýlkyv břiše:)....To je takovej divnej pocit...No a když se loučíme už sipřejeme abysme byli zase s tim koho milujeme...:)Láska začíná krásouale končí hořkostí....!!!!!Je tomu tak......=o)
Bolest z lásky....
Láskazpůsobuje bolest...Ale taky bolest léčí,bolest není od lásky nikdydaleko...Láska vám může srdce naplnit,pak zlomit a to zlomené srdcezase vyléčit..A platí,že každá láska končí pokaždý neštastně,dřív nebopozději-protože i v případě ,když třeba láska trvá celý život,tak jedennutně umře dřív a zanechá toho druhého v zármutku...:(
-jsem s tebou - i přes tu nejtlustší zed budu vždy s tebou... a jestlináhodou se k tobě nedostanu tak v mé mysli s tebou vždy budu....Ale užse ti nedokážu podívat pořádně do očí ,jen přes zed...ublížil jsimi......=o(
13:35
Jen tak si pohrát
a pak odhodit,
pak tu hru dohrát
a mé srdce zahodit.
Jen sis chtěl užít
a pak zlomit mé srdce,
letní lásku zažít
to se nedělá přece.
Říkat,že mě máš rád
a pak se naštvat,
byl jsi můj kamarád
na moje slzy kašlat.
Jsi hnusnej lhář
tohle se nedělá,
ale miluji tvoji tvář
zamilovat se,to jsem dělat neměla..
Moc se mi stýská
a smutno mi je,
v mém srdci už je tříska
láska mě jednou zabije..
Bolí mě,když lžeš
brečím a koukám se k Bohu,
cítím větu "marně se dřeš"
ale pomoct si nemohu.
Proč jsem zas já
jediná zamilovaná,
prý rád mě má
ale každý práva má.
Práva lhát a zrazovat
bohužel i kamaráda,
mé srdce se začíná zmrazovat
13:34
Plakalo srdíčko,
Plakalo moc,
To druhé mu chybělo,
Tak strašně moc.
Plakalo srdíčko,
Plakalo dlouze,
Kdepak je konec dnes,
Vzájemné touze.
Plakalo srdíčko,
Vzpomínky se vrací,
Pročpak se láska vždy,
Tak rychle ztrácí?
Pláče tu srdíčko
A žalem puká,
Snad se mu nabídne,
Pomocná ruka
13:34
Bolí, že ze lžíVytváříš pravduA z pravd další lež
A svět běžíK princezninu hraduJestli chceš tak taky běž
Bolí že hledí tvé oči do prázdnaZoufalstvím dítě se mění/ z hocha v muže/
Už neznám tu sílu zvedat se ode dnaKrev spánku a zákaz snění/už žádné princovi růže/
Jak mořská pana z moře zrozenáUmírám z lásky k princiMěníc se v moře květ
Možná byla jsem ti souzenaUž životem jsme si cizinciProč Bože, mám na životě lpět?
13:33
Láska je nejkrásnější věc na světě, dovede zahřát, povzbudit iudělat člověka šťastným a lepším. Ale někdy taky bolí, moc bolí. Zevšeho nejhorší je, když si tvé srdce nemůže pomoct a stále po tvémilované osobě touží, přestože víš, že už nic nebude jako dřív. Nechsrdíčku vybásnit se ze svého žalu...
Teď
Teď, když je bouřka,
vzpomínám na tebe,
na Tvoje oči, jak bloudí po mé těle,
na Tvoje ruce, co pálí jak oheň od ďábla,
na Tvoje ústa, jak sladce mi chutnala.
Teď, když paprsky od blesku
osvětlují moji tvář,
vzpomínám na Tebe,
na oči, v ktrerých vidím krásnou zář.
Vzpomínám na těla naše,
jak ve tmě se objímají,
vzpomínám na blázny,
kteří až za svítání usínají.
Vzpomínám na Tebe,
vím, že plné srdce tě mám,
jsi jako lék,
s tvou přítomností ožívá.
Jsi jako krásný sen,
co zdá se mi i v nejbělejší den.
Vzpomínám na Tebe,
a láska stále sedí vedlě mě.
Vzpomínám na Tebe
a těším se, až zase budeš sedět vedle mě.
Ty, lásko!
| 
Kamenné srdceSlzy mi tečou po tváři
a pak se vsáknou v polštáři.
Tys řekl mi, že má láska je ti fuk,
a já tak dlouho snila, že jsi skvělej kluk. Nestojím ti za to, aby ses na mě podíval,
nejspíš jednu jsi kdisi miloval.
Jinak je tvé srdce jako kámen
a já tvé lásce říkám amen. Amen, to je přece konec,
tak tě prosím, odejdi!
|
| Nevěřím
I kdyby snad tisíckrát
řekl "mám tě rád",
sklop oči a řekni:
"Kdo naučil tě tak krásně lhát?"
I kdyby na popravu mě vedli
a slibovali celý Řím,
já hrdě zvednu hlavu a řeknu:
"Klukům nevěřím!"
|
