V kaluži smutku

na chladné dlažbě,

topí se ruka má,

došlo tu k vraždě.

To žiletka přeťala,

ve štěstí,

poslední naději,

to ona zabila

tu ruku raději.

To ona způsobila,

že tam leží teď bez tepu,

klidná, svobodná

troska v rudém obleku.

Vydechla naposled,

vzdmula se silou,

takhle ruce

zoufalců často hynou.

taková smutná ale pravdivá ale neber te si z ní příklad