Smutek

Tys odešel možná navždy,
pro tebe jsem schopná vraždy.
Celou mne smutek zahalil,
kamarád mne chlácholil.

Prý vše zas bude dobré,
mě to však přijde smutné.
V noci koukam na nebe,
a stale myslim na tebe.

Proč si pripadám tak smutná,
proč je na mne láska hnusná.
Proč mě láska odmítá?
Proč brány své mi zavírá?

…

Seděla dívka na skále a plakala,
seděla dívka na skále a tiše vzlykala.

On už ji neměl rád,
jinou dívku chtěl milovat.

Nevěděla, co má dělat,
chtěla skočit, ale rozhodla se zůstat!

Nepodlehla smutku, i když jí trápil,
nešla s andělem smrti, i když jí vábil.

Vždycky zůstává naděje,
dívá se na západ slunce a jen tak pro sebe se usměje...

Nikdo není smutný sám pro sebe

Nesnaž se utopit smutek v rumu, umí plavat.

Člověk má v srdci místa, o nichž mnohdy nemá ani potuchy. Teprve až se zaplní bolestí, doví se o jejich existenci
Strasti z vlastní vůle nejvíc bolí.

Těžké je mlčet, když cítíš bolest.

Zabývajíce se svými bolestmi, zvětšujeme je. Přemýšlejíce o svých slabostech, posilujeme je.

Malé bolesti vyvádějí nás z rovnováhy, ale velké navracejí samým sobě.

Počátek naší bolesti často se v radosti skrývá.

Bolest druhých nám pomáhá nést naši vlastní.

Štěstí je jenom sen, bolest je skutečná.

Smutní nenávidí veselé, veselí smutné.

Nikdo nesetře slzy tak dobře jako ten, kdo je způsobil.

Humor je nejdůstojnější projev smutku.

Chceme-li být úspěšní, pak by nás smutek z prohry nikdy neměl být větší než radost toho, kdo nad námi zvítězil.

Stereotyp je spokojenost, život je štěstí a smutek.

Ze všech vášní škodí tělu nejvíc smutek.

Smutek jen stěží utopíš v alkoholu. Bývá totiž zatraceně dobrým plavcem.

Nápadněji dávají najevo smutek ti, kteří mají menší bolest.

Moudrost jediná je schopna zahnat z duše smutek a nedovolit, abychom se třásli strachem.

Kdybych smutek odmítl znát, odmítl bych část světa.

Ten, kdo neprojeví smutek, neznamená, že nemá srdce. Jen má více odvahy bojovat s osudem.