31.Srpen 2009,14:09
Když miluješ si neštastná,když nemiluješ tak taky...Co vlastně chceme?Chceme aby když milujem my,tak aby sme byli též milovaný.Když miluješ člověka, kterej je podle tebe úžasnej,tak toho člověka neopouštěj, a hlavně nezklam.Když řekne ti sbohem, tak né jen jako partner,ale taky jako přítel.Pak už myslíš jen na to,že už se mu nikdy nekoukneš do očí,už nikdy ho nepolíbíš...Ale proč tě tyhle slova pořád napadaj?Vždyt ho pořád miluješa i když si ted s dalšim...Víš že miluješ jinýho,ale už nejde vrátit čas.Možná by ste chtěli oba,ale je v tom něco jinýho.Možná rodina či přáteléa nebo snad pro krásný očitoho se kterym si ted...Je to otázka na kterou neni odpověd.Kolik je takových holek,co tímhle se trápí?Kolik slz už padlo na polštář?Na tyto otázky ti též nikdo neodpoví...Stejně jako na otázky,který večer padaj se slzama na polštář...
 
kategorie: Smutné básničky
vložil: theyaers
Permalink ¤


0 Komentáře: