Černá zář, kamenitá cesta
Zrudný monstrum, přátelská gesta
Problému spousty, život který upadá
Kdy slunce u mě ráno zapadá
Pak přišla chvíle, kdy mrtvý byl raději
Stal se zazrák, spatřil jsem naději
Před očima se objevila malá skála
Kam vstoupit se moje duše bála
Jemná slova ze skal se ozývala
Dávala mi odvahu, statečným mě nazývala
Na malém kmeni seděla krásna víla
Která mě provázela, kdy mě naplnila síla
Vyšel jsem z jeskyně štastnější
Kdy celý svět mi byl jasnější
Hledal jsem jí, po tom dlouhém čase
Toužil jsem jí vidět zase
Nebyla ale tu

Malá víla zmizela, nemohl jsem jí poděkovat
Hledal jsem jí všude, po celém světe, ve své duši
Nenacházel jsem jí, má víla mě opustila
Kořeny do mého smutku zapustila...