Smutné písničky,venkusníh,sobota,sedíte u počítače....většina z vás tento pocit asizná.Pocit kdy vám příde všechno těžké,nemožné a kdy se cítítesami.Tento pocit prožívala i jedna holka.Byla strašně zamilovaná dojednoho kluka.Pořád si psali,telefonovali a vypadalo to,že se z toho conevidět něco vyklube.Ze začátku to vypadalo jenom jako přátelství,alepozdeji to začalo bejt vážnější.Potom ale začal couvat.Najednou tonebylo už to,co dřív.Choval se jinak.Přestali si psát a telefonovat ata holka,která se jmenovala Naty se najednou cejtila strašněsama.Neměla s kym hrát na icq hry,neměla moc komu psát,neměla pocitbezpečí.Nebyl den,kdy by nebrečela,nebyl den,kdy by na nějnemyslela,nebyla noc,kdy by se jí o něm nezdálo.Pořád myslela jenom naněj a ostatní kluci jí nezajímali.Prostě jim nevěřila a ani se jížádnej nelíbil natolik aby s nim chtěla bejt.Když už to trvalo několikměsíců řekla si dost a byla rozhodnutá mu to říct a taky toudělala.Bohužel stalo se to,co čekala-nevyjádřil se.Uplynul další měsíca on nejevil žádný zájem.Chtěla na něj zapomenout a začít normálněžít.Bylo to strašně těžký.Chyběl jí...chybělo jí to volání....ty jehoslova....ty jeho pohledy.Jediné co jí po něm zbylo,byl jedenobrázek,který jí jednou poslal.Uplynulo pár týdnů a Naty si řekla,že naněj prostě nemůže zapomenout a ani nechce.Někde uvnitř cítila že toprostě nepůjde a že všechno dopadne dobře.Trápila se už tak dlouho,žezapoměla co to vlastně je štěstí.Neuměla se radovat a žila ve svymsvětě kterýmu nikdo nerozuměl.Byla z toho všeho už strašně vyčerpaná aslabá.Začalo se jí často stávat že z ničeho nic omdlela.Jednou omdlelave škole a odvezli jí do nemocnice.Celý týden jenom spala aspala.Chodili za ní všichni známý a přáli si aby se co nejdříveuzdravila.Dokonce přišel i ten kluk.Chytil jí za ruku a i když nevěděljestli ho slyší,řekl jí:"Promiň za všechno....byl jsem blbej aneuvědomoval jsem si co dělám...ale já tě mám moc rád a vždycky jsemměl."Začali mu téct slzy a dal jí ještě před odchodem polibek.Chodil zaní každý den.Jednoho dne se Naty konečně probudila. O pár dní později: Natyuž byla v pořádku a s tim klukem začala chodit.Byl to nejšťastnějšíčlověk na světě.Slíbili si,že se nikdy neopustěj už.Jednou ten kluk alenepřišel do školy.Naty se bála že se mu něco stalo,protože kdyžnepřišel do školy,tak jí to vžycky řekl.Začala hodina a do třídy přišlaučitelka.Vypadala strašně nešťastně a celý třídě oznámila,že ten klukměl ráno nehodu na kole.Srazil ho vlak a on nepřežil.Naty tomu nemohlauvěřit.Byla v šoku a okamžitě se se strašnym pláčem rozběhla pryč.Pryčze školy.V hlavě se jí vybavovalo uplně všechno co spolu prožili,každýjeho slovo.Běžela rovnou za jeho rodiči,protože jí v tu chvíli přišlinejbližší.Zazvonila a ve dveřích stáli nešťastní rodiče.Naty serozbrečela ještě víc a vrhla se jim do náruče.Poprosila je jestli by unich nemohla přespat,že domů nechce,že chce být u nich.Nechtěla abyvolali její mámě.Nechali jí spát v pokoji toho kluka.Ráno jí ale řekliže musí domů.Její máma měla o ní velikej strach a nevěděla kde jíhledat.Rodiče toho kluka Naty přemluvili a odvezli jí domů.Její máměvšechno řekli.
O měsíc později: Natyskoro nechodila do školy.Celý den probrečela.Věřila na posmrtný život avěděla,že její bývalí kluk by si nepřál,aby se zabila,ale ona nemohlabýt na světě bez něj.Napsala mámě a všem ostatním přátelům dopis vekterym naprosto všechno vysvětlila a řekla vše co chtěla říct.Vzpomělasi na jejich slib "Nikdy se neopustíme" a poslední vteřiny jejíhoživota skončily..
