"Kdyžjsem otěhotněla, vůbec jsem nevěděla, jak se s tím vyrovnat. Byla jsemv prváku na vysoké, bydlela na koleji a peněz měla poskrovnu. Rozhodlajsem se pro interrupci. Nakonec ale bylo všechno jinak," vypráví Zuzanaz Olomouce.

"O umělém přerušení jsem mluvila s gynekologem aten mě přesvědčil, že existuje i jiná možnost. Porodit dítě někomu, kdopo něm už dlouho touží. Když viděl, že váhám, sjednal mi schůzku spanem Novým." Řekni, kolik chceš!"Na první pohled tobyl movitý pán. Nezastíral, že s manželkou úspěšně podnikají a keštěstí jim chybí jediné - dědic. Samozřejmě uvažovali o adopci, ale jeto prý příliš zdlouhavé. Nakonec jim poradil kamarád, aby si našlihodné slušné děvče, které si nemůže dovolit dítě. Řekl, že se stačídohodnout, napsat ho do rodného listu jako otce a o nic víc už senemusím starat. Miminko si vezme hned z porodnice, zažádá o svěření dopéče a mě samozřejmě štědře odmění. Nejdříve jsem byla kategorickyproti. Přece nebudu obchodovat s vlastním dítětem! Čím víc mě alepřesvědčoval, tím větší jsem měla jistotu, že vlastně dělám správnouvěc." Matkou jen devět měsíců"Rozhodla jsem se! PanNový mi nabídl slušnou částku, která mi usnadní další studium, a mělajsem jistotu, že o mé dítě bude dobře postaráno. Realizace ale nebylatak jednoduchá. Každá máma ví, jaký je to zázrak, když se její dítěpoprvé pohne nebo když ho uvidí na ultrazvuku. Já to všechno prožívalas vědomím, že své dítě nikdy v náručí držet nebudu. Těžko se tovysvětlovalo spolužákům, kteří mi gratulovali, když si všimli méhozvětšujícího se bříška. Doma jsem se naštěstí mohla vymluvit na blížícíse zkouškové období, takže jsem o správnosti rozhodnutí nemuselapřesvědčovat mámu. To by bylo velmi těžké. Ostatně ani já už nemělatakovou jistotu jako zpočátku." Konečně porod"Kdyžnastoupily porodní bolesti, vlastně jsem si oddychla, že všechno končí.To jsem ale netušila, co se mnou udělá, až mi syna dají do náruče.Abychom nevzbudili podezření, rozhodl pan Nový, že se v porodnici musímchovat jako každá normální matka a že jim dítě předám až při odchodu.Brečela jsem snad každou noc. Horečně jsem hledala řešení, jak si synanechat. Pan Nový to poznal a při jedné z návštěv začal vyhrožovat, aťna něj nezkouším žádnou boudu. Je prý už zapsaný v rodném listě a mádost peněz na to, aby syna vysoudil. Jediné, co prý dokážu, je, ženedostanu ani korunu. Strach mě nakonec donutil slib dodržet. Vlastněvšechno dopadlo dobře. Dál studuji, dva bezdětní lidé mají milovanédítě a můj syn se má určitě dobře. Jen já mám pocit, jako by ve mněněco umřelo…"