Po pěti vyučovacíchhodinách jsem letěla jako pominutá na dívčí záchodky, zamkla se vkabince pro učitele. I kdyby mě tam načapali a seřvali, dneska mě nicnerozhází!! Vytáhla jsem si na umyvadýlko malovátka, hřeben, parfém adalší kravinky, které jsou pro budoucí rande důležité. Nalíčila jsemse, přečesala, navoněla, nacpala si plnou pusu větrových tic tac anakonec jsem si upravila oblečení. OK. Lepší to nebude. Můžu jít. Marekna mě bude čekat u zastávky na autobus. Určitě už čeká, vždyť jsem sezdržela na záchodech půl hodiny!! Omyl!! I přes další zdržení v šatně,potom ještě kvůli učitelce, která mě poslala honem pro třídnici(zapoměla jí po poslední hodině ve třídě druháků), tam mě čekal dalšíšok!! Ve třídě 2.BV tedy druhák výpočetní techniky jsem nalezlalíbající se dvojici. Holka z naší třídy, z našeho prváku s druhákem!!Zrudla jsem, bylo mi trapně a nejen mě. ,,Nenechte se rušit, jdu jenpro třídnici!!" Popadla jsem třídnici a utíkala jako šílená poschodech. Učitelku jsem doslova srazila v mezipatří. Vrazila jsem jí dorukou třídnici a s milým ,,Naschledanou" jsem utekla. Po modré oktávceani stopy. Nejdřív jsem myslela, že odjel. Zdržela jsem se hodinu!!!Volala jsem mu, ale nezvedal to. Naštval se?? Marek?? Blbost!! Toho nicnevytočí. Možná to mě vyděsilo a vzbouzelo to ve mně nepěkné pocity.Seděla jsem v zastávce hodinu. Už jsem i brečela, mobil nezvedá, co seděje?? Proč mám divný pocit?? Marečku můj, kde jsi??
Poslala jsem mu nejméněčtyři smsky tipu, že na něj čekám, jestli je v pořádku, že ho miluju.Po třech hodinách jsem jela domů. Byla jsem protivná!!
V šest se mi rozeznělmobil. Paní Nováková?? Markova máma?? Co ta po mě může chtít?? Že byMarek neměl krédo?? To se mi nezdá!!! ,,Prosím.." Řekla jsem stručně.,,Promiň Karolínko, že vás ruším, ale Marek nedal vůbec vědět, že je stebou, měla jsem o něj strach, jste spolu že??" Bum!! Marku, panebožekde jsi?? ,,Ne!! Marek mi nezvedá mobil, neodepisuje, měl na mě čekat vpůl jedné před školou a .." Ticho. Na obou koncích. ,,Zavolám napolicii, náš kluk se nikdy nezpozdí a vždycky dá vědět. Karolínko, buďv klidu, zavolá ti!!"
Nemůžu být v klidu!!Můj kluk, spolehlivej, stoprocentně věrnej a vždycky přesnej je někde,nevím kde, nevím ským a proč!! Co se stalo?? I kdybys mi měl býtnevěrný, dej mi vědět, ať vím, že žiješ. Za dvě hodiny mi znova zvonilmobil. ,,Karolínko!!" Vzlykala paní Nováková. ,,Marek…Mareček…on..mělnehodu!! Je.. on je.. zemřel…Karolínko..ach bože!!" Plakala paníNováková. ,,Ne…to bude omyl, kde je?? Kde je můj Marek??" Křičela jsemdo telefonu. Rozběhla jsem se abych stihla poslední autobus do Prahy.Je to půl hodiny cesty. Celou cestu jsem brečela, lidi na mě civěli.Panebože, Marečku, to není pravda, že ne?? Ty žiješ, jsi někde s někým,třeba mě podvádíš, nebo piješ s kámošema, ale žiješ!!! Ty žiješ!!!
,,Dobrý den!! Hledáte někoho??" Oslovila mě mladá sestřička.
,,Ano…svýho..kluka!!Měl by tu být, přivezli ho, měl autonehodu!! Žije že jo?? Je vpořádku?? Chci ho vidět!!" Rozbrečela jsem se, nemohla jsem přestat,měla jsem strašný strach, nevěřila jsem tomu, že je mrtvý!! Je to omyl.Můj Mareček.. ,,Jak se jmenuje slečno?? Neplačte!!" Sestra mě pohladilapo rameni.
,,Mare…k No..novák !!" Vykoktala jsem. Strachy jsem nedýchala. Pláč mě přímo dusil. Marečku, miluju tě, žiješ, žiješ že jo??!!!
,,Slečno, je mi líto,ale Marek Novák svým zraněním podlehl, hned na místě nehody!! Netrpěl a…" ,,Nééééééééééé!! Chci za ním!! Chci ho vidět!! Hneed prosím kdeje??!!" Křičela jsem snad na celou nemocnici. Sestra mě chytla zaramena a odvedla za nějakým lékařem. Dal mi injekci a já jse usnula.Když jsem se vzbudila, brečela jsem. ,,Marku… Marku kde jsi?? Prosímzaveďte mě k němu, chci ho ještě vidět, prosím!!!" Doktor moje bezrádnétělo zavedl do holé místnosti. Uprostřed na velkém stole leželopřikryté tělo. Znova a znova jsem opakovala jeho jméno, křičela jsem,plakala. Nakonec jsem poprosila, ať odejdou. Odkryla jsem kus látky,kterou byl přikrytý. Ten pohled uvidím do smrti!! Byl studený a bílí,měl zkrvavené čelo..hladila jsem ho po tváři, naposledy mu dala pusu narty. Byli tvrdé a studené. Nebyl to můj Marek!! To byl cizí kluk, můjMarek žije ve mně. Pořád je krásný a má normální tělesnou teplotu!!Moje slzy mu stékali po studených tvářích. Hladila jsem ho po ruce.Položila jsem si svojí hlavu na jeho rameno. ,,Cos to udělal lásko??Jak tu mám být, bez tebe?? Umřu taky!! Tohle nezvládnu!! Marečku můj,navždycky jenom můj!! Takhle jsme to nechtěli!! Chtěli jsme děti, býtnavždy spolu!! Dva roky nám přece nestačili!! Miluju tě, navždycky těbudu milovat, nejvíc ze všech na světě!! Budu za tebou chodit, každýden!! Lásko moje.. já wím, teď budeš můj strážný anděl!! Budeš měchránit zezhora!! Proboha, proč se to stalo?? Proč zrovna ty?? To jsiza mnou tolik spěchal?? Miluju tě, miluju tě, miluju tě!!"
Poslední pusa na rty,opravdu, poslední. Poslední pohlazení, poslední pohled na tebe jako načlověka, teď už spolu budeme jenom ve snech, budu na tebe pořád myslet,ty nádherný vzpomínky ve mně budou žít. Pořád máš moje srdce, pořád jsiten můj Mareček…nikdy na tebe nezapomenu, slibuju ti to!!! Lásko….....