Když usínám, myslím na Tebe,
jak snášíš mi na zem modré z nebe.
Myslím na Tebe, kudy chodím
a tím jen sama sobě škodím.
Vyznala jsem Ti mé city,
jenž vzrostly jako na louce kvítí,
ve Tvé přítomnosti jsem se vznášela
a láskou k Tobě se jen unášela...
Vím, že mně nebudeš mít rád
a taky už ani můj kamarád....
Po tom, cos mi řek Tě nechci vidět.
Zranils mně! Místo vznášení zůstávám sedět
a to bolí....Moc bolí.....
Sbohem.......navždy......