To je zas dneska den Venku je sice hezky, ale vůbec nemám dneska náladu se s kýmkoliv bavit, nebo něco dělat. Nevim, čím to je... Asi tím včerejškem, kdy jsem zas udělal něco, co jsem neměl - skákal učitelce do řeči. Jenže jsem takový nepoučitelný blbec, který se nepoučí ze svých chyb a ty chyby dělá furt, aniž by se z nich poučil a nejde o to, jestli to je zrovna to zmíněné skákání do řeči... A pak na to akorát doplácím... Dneska se třeba v němčině pomlouvalo a stěžovalo o 106 (jako vždycky při společných hodinách). Njn, ono se vždycky dobře kritizuje a pomlouvá, když tam ten dotyčný není, ale občas by těm pomlouvajícím neškodilo hledat chyby občas i na sobě (včetně mě - až na to, že já nepomlouvám!!!)... Obecně si myslim, že lidi, se kterýma trávim čas ve škole, jsou až na výjimky hodně falešní... To je vždycky jen samé "Radimku uděláš, prosím tohle nebo zajdeš támhle..." ťu, ťu, ťu, ňu, ňu, ňu a sotva zajdu někam za roh, tak už mě pomlouvaj a říkaj o mě samý chujoviny. Když ale po nich něco chcu, tak je to pro ně nepřekonatelný problém - zvlášť pro některé třídní exempláře... No hnus velebnosti, nejradši bych se na tuhle třídu zvysoka vys*al ... Kolikrát se těšim na to, až přijedu konečně domů a budu si užívat pohodičku, ale ouha - i doma to kolikrát vůbec není ok. Všude samý řev kvůli úplným blbostem, jen co otočím klíčkem od zámku - a pak že je prý všude dobře doma nejlíp... No to určitě!!! Jak kde... To pak radši zajdu někam do přírody a ptám se sám sebe, co jsem komu udělal, že jsou všeci ke mě tací hnusní... Je sice fakt, že mám pár hodně dobrých přátel se kterýma si můžu kdykoliv poklábosit o všem možným, ale na druhou stranu - když nemáte přítelkyni, rodinnou pohodu, která doma panuje jen jednou za uherák a spolužáci jsou nanic a prakticky žádný smysl života, tak si pak říkáte, jestli to má vůbec cenu žít a jestli to má smysl o sebe aspoň trochu pečovat a chodit do společnosti, když o to nikdo nestojí... Já si tuhle otázku kladu skoro pořád a pořád jsem si na ni nedokázal odpovědět...