Jeho nehty černý,
vrejvaj se mi do kůže,
anděli smrti nádherný,
kdo mi z lásky pomůže?
Zamilovat se do něj,
není zas tak složitý,
všichni mi ubližovat chtěj,
ale jen jemu to dovolim.
Mám ho ráda čím dal víc,
letím s ním až do nebe,
letím s ním tam na měsíc,
když jsme vpitý do sebe.
Když jsme propletení v sobě,
a já cítím jeho dech,
čistej je, v týhle divný době,
a tvář má hebkou jako mech.
Když jsme se zase vznášeli,
černý křídla jsem mu zlomila,
a tím i zkazila jeho život celý,
jeho krásný život anděla.
života už mám dost,
lidi ať klidně maj zlost....
beze mě bude jim líp,
když tu nebudu, když už nebudu žít
Slyším nějaké hlasy,
z temnoty přichází asi.
žiletku v ruse svírám,
cestu neznámou si tak otvírám.
Snad přestanou ty hlasy temné,
ať zem mě klidně příjme....
pak poletím cestou neznámou,
a hlasy temné už přestanou........
Vzpomínám jak bývali jsme šťastný pára jak nám život připadal jak ráj.
Chodili jsme ruku v ruce s objetíma každý nad našim štěstím uronil slzu dojetím.
co vís si vlastně můžeš od života přát,když tě má druhý opravdu a upřímně rád.
Tak jako andělé letí z nebes a vítr ve vlasech je hladí,takl velkou láskou tě miluji,tak moc mi život bez tebe vadí.
Omlouvám se za všechny své hříchy, za bolest a trápení,proč jsme museli, ale býtí tak krutě lásky zbavení?
Držím tě pevně v dlani a modlim se za tvou duši,nemohu uvěřit že ztrácím tě, že přicházím o lásku svou.
mé slzy, které po tváři se valí, se mění v hořký chlad.tvůj hlas se chvěje a ty vyslovuješ:,,mám tě rád!"
RUKA ZTRATILA CIT! SDRCE NESLYŠÍ,TVŮJ DECH SE ZASTAVIL, A SMRT BOLEST UTIŠÍ...
Pláču... Protože miluji tvé rty, ale ony už mě nelíbají.
Pláču... Protože plamínky tvých očí se mi stále vyhýbají.
Pláču... Protože mi tě všechno připomíná.
Pláču... Protože na tvůj pohled se těžko zapomíná.
Pláču... Protože o tebe usiluju marně.
Pláču... Protože se cítím na dně.
Pláču... Protože nemůžu být s tebou.
Pláču... Protože mě ruce zebou.
Pláču... Protože mě docházejí síly.
Pláču... Protože není pohádkové víly, která všechno změnit může.
Pláču... Protože mi nedáš růže.
Pláču... Protože se ke mně stále otáčíš zády.
Pláču... Protože jsem neštastná z Toho že tě mám ráda.
Pláču... Protože už nechci žít, když s tebou nemůžu být...
Snažila jsem se uvěřit tvým slovům,
co skrývali se uvnitř nebe,
Teď si však připadám jak vůl,
co sebral mi tebe..
Já tě začala mít ráda,
ale nikdy jsem si nemyslela,
že nezájem mně sebere i kamaráda,
co v tobě jsem měla.
Teď si připadám jak naivka,
co uvěřila všem tvým lžím,
už nechci být v lásce snaživka
prostě teď to už vím..
Snad čas zabije ty vzpomínky,
co jsem si schovala hluboko v sobě,
smažu všechny zmínky,
o téhle mojí prokleté době..
Proč já pořád nevládnu?
Jsem prostě ten kdo má rád víc?
Tohle už ale víckrát nezvládnu!
Všecko má rub i líc..
Moje tajné přání teď je,
zemřít a pohřbít se hluboko do země,
jaký klid tu poutaje,
když už nepropadnu tvé osobě.
Už nevím co dělat, už nevím kam jít,
to byl poslední krok, už můžu jen snít.
Už není co získat a není co ztratit,
Můžu jen o pár let trápení zkrátit....
Není pro co zemřít a není pro co žít,
a za klidný spánek už musím se bít.
Už dlouho jsem životem bezcílně bloudil,
teď je nejlepší chvíle, abych to zkončil...
Už nebaví mne v kruhu chodit
a v krvi vlastní dál se brodit....
Polknu pár prášků, žíly si přetnu,
s kmotřičkou smrtí se konečně střetnu..
Každý život zkončí; dříve či později,
ten můj ztratil smysl; já ztratil naději.....
Bylas tak krásná a tajemná,a já hlupákem bal,že je naše láska vzájemná,jsem ti uvěřil.
Teď slzy mám v očích,všechno byli jen lži,v hlavě stále zní tvůj smích,tak se sbal a jdi...
Pro to co je vně,neviděl jsem nic,obelhalas mě,a já spatřil pravý líc.
jsi jenom mrcha,s tváří andělskou,jak ledová sprcha,smyla jsi radost mou.
Z myšlenek probírá,mne venkovní chlad,okno se otvírá,Muselas lhát?!
Teď nemám nic,můj život je pryč,prostě už nikdy víc,klidně dál si křič.
Nic nevidím, nic neslyším,jen andělský zpěv,už zkončil jsem se vším,už neslyším tvůj řev.
Čtyři růže na mém hrobě,za ně vděčím lásko tobě,čtyři růže od tebe,díky nimž nemůžu do nebe.
Čtyři růže rudé,po nichž jen žal a smutek zbude,růže rudé jako krev,z dáli zní nešťastný řev.
Krev v černou temnotu se mění,a já upadám v zapomění,už žádné růže, nikdy víc,po mě nezbude už nic....
Jdu černou tmou,
a nad námi přemýšlím,
skončit s tou hrou,
co hraješ dnes zamýšlím.
Lásku jsme zažili ,
teď je však konec,
moc jsme se vzdálili,
přesáhli hranic...
Jdu nyní k tobě,
všechno to ukončit,
Vidím se v hrobě,
už mrtvá chci být...
klepu na tvé dveře,
říkám slovo KONEC,
žiletka už řeže,
již zvoní ten můj zvonec...
Bez tebe se nedá žít,
radši život skončím,
s toho radost budeš mít,
spíš než když se zhroutím..
