tyndule

Jeho nehty černý,
vrejvaj se mi do kůže,
anděli smrti nádherný,
kdo mi z lásky pomůže?
Zamilovat se do něj,
není zas tak složitý,
všichni mi ubližovat chtěj,
ale jen jemu to dovolim.
Mám ho ráda čím dal víc,
letím s ním až do nebe,
letím s ním tam na měsíc,
když jsme vpitý do sebe.
Když jsme propletení v sobě,
a já cítím jeho dech,
čistej je, v týhle divný době,
a tvář má hebkou jako mech.
Když jsme se zase vznášeli,
černý křídla jsem mu zlomila,
a tím i zkazila jeho život celý,
jeho krásný život anděla.