Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit - No rozhodně takto moje ráno nezačíná. A jak to teda je? Obvykle mě probudí má milovaná Nokia. (Věrnější a přesnější, než má bývalá přítelkyně. Pozná, kdy je ráno, kdy je večer a že 6:50 neznamená před obědem.) Pak, když se rozkoukám a protáhnu se, obvykle si při vylézání z vyhřátého pelíšku něco bodnu do nohy. Obvykle to, co zrovna nejmíň potřebuji a někam to hodím. Obvykle tam, kde na to šlápnu zítra. Taky se obvykle ráno vyhýbám koupelně. Stejně tam nic není a mívám obvykle ještě i zalepené wočíčka. Obleču si to, co najdu spíše než po čichu tak po hmatu a vyrazím do ulic velkoměsta. Tady potkávám hromadu stejně zubožených zombí - což je taky obvyklé. Co se děje pak, to zná každý sám. Práce šlechtí, a tak to taky každý večer a ráno vypadá. Takže pak si lehnu a řeknu si: "Tak dnes jsem teda ušlechtilý, .." a usnu.

Obvyklost je neobvyklá, dokud dodržujeme obvyklé řády. Proto:

snažně hledám krásnou, dlouhovlasou, štíhlou, veselou, vtipnou, bohatou, zajištěnou, věrnou, milou, temperamentní holku, která by mě z tohoto obvyklého koloběhu dostala, nebo by mi ukázala aspoň, že moje Nokia zase tak dokonalá není.. - což by bylo asi neobvyklé.. :)