Kdysi kdosi moudrý řekl, že když člověk miluje a je milován, dosáhne největší síly vnímání života. ..za zdánlivě nevinným zevnějškem této věty skrývá se až nečekané zlo a nebezpečí. Inu, kdo z nás, při honbě za láskou nedostal někdy přes své krásné tlamítko (ať už citově, nebo fyzicky.. dá se říct, že oboje bolí zhruba stejně, ale na jiných místech).. Ten kdo někdy miloval a svoji Lásku ztratil má hold už asi smůlu. Láskou skleslí a zničení lidé chodí denně po ulicích jako zpráskaní pejsci a dělající jako by nic.. ..proto časem už více každý z nás zvažuje a šetří těmito slůvky.. Máme dva druhy lásky. Chemickou a etickou. Ta chemická, pravá je: když se dvěma lidem (orientaci neřeším, nemám s tím problém) rozzáří wočíčka, nemůžou spát, když mají mít rande, těší se víc než malý Pepíček na Vánoce .. atd. Ta druhá, s výrazem "Mám rád", je často jen slabým, ale dostatečným nástupcem pro zklamané srdíčko.. Když se člověk narodí, je jako mladá včelička.. Lítá si od kytičky na kytičku, vychutnává sosáčkem co nejvíc květů a vybírá si ty nejkrásnější. Když pak takové aktivní bzučítko zestárne, už ví, že ty nejkrásnější květy jsou sice fajn, ale dává přednost těm méně nápadným, s více lahodným nektarem - no.. krása může chutnat víc než chuť samotná.. a krásná vůně často přebije i jisté riziko svůdných masožravek.. Tak to asi chodí.. Teď tady jen tak sedím, polemizuji nad tématikou, která jako by byla dána Bohem lidem v trestu a přemýšlím… přemýšlím... Není pro tento okamžik nic krásnějšího, než uvařit si polévku ze sáčku, černý čaj a dát nohy na stůl.. Zasnít se.. letní louka, dlouhovlasá holka, úsměvy na tvářích, ruce ve vlasech, slzička štěstí na krajíčku. ..omamná vůně letních květů.. lžička do hrníčka
a pár nudlí do bříška.. Ach jo.. krásné to snění.. Šťastný ten, kdo miluje..