Ten, kdo je nějak v životě ztracený, ubírá se cestou k nebi. Je to asi tím, že k Bohu má v ten moment lidská bytost nejblíže (jak činem, tak myslí). Nevím, jestli bych svůj život nazval zázrakem a to co se děje kolem nazval životem - to asi ani ne, ale prostě to tak je. Není to asi náhoda, že když druhá "strana lana" slaví úspěchy, první je na zemi pod nohama soupeře. Jenže: .. když se první straně něco podaří druhá ze země podráží nohy aby nebyla ve sračkách sama. Ten kdo pochopil tuhle "virtuální simulaci" je šťastným člověkem. Možná ji jde porozumět textově, ale ne eticky..