Sakra..vajíčka. Zapomněla jsem koupit vajíčka. zastavím se před práhem domu a povzdechnu. Kašlu na vajíčka. Z tašky lovím klíče a pomalu odemykám. Tašku z nákupem pokládám v kuchyni na linku a jdu se podívat po svém miláčkovi. Když otevřu dveře od ložnice.... "Same!!!" "do prdele..Emilly ne není to tak jak to vypadá..já ti to vysvětlím." to snad není možný..ja ho nachytám v posteli s jinou a že prej to není tak jak to vypadá. "Panebože Same..." klátím se do kolen s hysterickým řevem. "Emilly ne..promin, promin Emilly sem takovej idiot" z posledních sil se mu podívám do očí a vidím tu neupřímnost. Vidím mu na očích jak si přepočítává ty svoje děvky.. "Je tahle jediná nebo jich bylo víc?" zeptám se ho s obavami a prstem ukazuju sotva 15- letou holku které zřejmě nasliboval hory doly. Chudák holka. Když se na ni podívám asi je taky hodně udivená. Snaží se na sebe natáhnout kalhoty a z očí jí ukápne slza. Sam se na mě jenom podíval a težce polknul. "ne..." řeknu a dívám se směrem na tu holku. Ta jenom udiveně zvedne hlavu mím směrem a hodí na mě nechápaví pohled. "Ne...zůstan. Já du pryč" řeknu a otáčím se ve dveřích.

Sam se bleskurychle zvednul z postele a utíká za mnou. "Emilly no tak. promin Emilly. Ja tě miluju. Stalo se to nečekaně. Emilly neodcházej. Ja bez tebe nedokážu žít." snažím se ho neposlouchat a utíkám k východu. Zabouchnu za sebou dveře a už slyším jen poslední hysterické zůstaň. Tak tohle fakt nechápu... Vyspí se s jinou, ale miluje mě a nemůže beze mě žít. Nic hloupějšího si už vymyslet nemohl. Proč? proč to tak moc bolí. Utíkám stále dál až do vyčerpání. Sem snad už na druhé straně města. z vyčerpání padnu naprvní lavečku a rozbrečím se. Pomalu se klátím k zemi a hlasitým brekem. Přišla mi sms...Rozklepaná vytahuju mobil z kapsy a dívám se kdo píše. slzy v očích mi ale nedovolují to přečíst. Rukávem si je utřu a nažím se rozluštit ta písmenka. "emilly prosim vrat se. udelal jsem nejvetsi chybu ve svem zivote. ted sem si uvedomil jak moc te miluji. kdyz se do hodiny nevratis budu to brat jako ze me uz nechces" hmm..jasně no. hážu mobil zpátky do kapsy a slzy se mi zase vracejí. Sedim tam a brecim snad vecnost. podivam se na hodinky a jeste stale se muzu vratit..mam jeste 13 minut. kašlu na nej...nebo ne? chci si s nim o tom aspon promluvit..rozmyslim se nakonec..ale za 10 minut to domu nestihnu. rozbehnu se z poslednich sil abych byla doma co nejdriv.uz sem skoro pred domem a...výstřel..to byl výstřel. Rozeběhnu se ještě rychleji do domu. v loznici lezi on. Sam. Pomalu se k nemu skloním a zjištuju že je mrtvej. Zabil se. vedle něj leží dopis. dopis na rozloučenou. tohle už nevydržím. ze stuhlé ruky si beru zbran. přiložím si ji ke spánku a...........