Žiletka Hlavu má zvrácenou, zmáčené vlasy za dveřmi slyší ty zmatené hlasy. je pozdě zpytat, jí prosit a křičet teď už vám nezbude jen nad hrobem brečet!! Vzala si poslední kapičku života, nad jejím tělem se světýlko mihotá. Nechala po sobě poslední psaní, je hrozně nešťastná pohleďte na ní!! V listě co nechala bylo jen psáno, to , co se stalo prý bylo už dáno. Strašně se trápila, nemohla dál, někdo jí naději a štěstí vzal. Ten, kdo to způsobil vůbec nic netuší, sladce si usíná spánek nic neruší. Ona je v rakvi má na prsou hlínu. Kdo za to může?? Kdo nese vinu?? Byla tak šťastna, když prvně ho spatřila, studená žiletka, všecko to skončila. Řekl, že lásku jí nemůže dát, pokaždé přišel si na chvíli hrát. Vždycky když odešel v slzách se topila, když cítila samotu, tak vínem se opila. Pro mě je hrdinkou, vzdala se života to já jsem srab a ničí mě samota...