Sandra stála zpět na sídlišti, všechny ty paneláky jí připomínaly krabice. Bezbarevné, nudné, někde neobjeví nápis a pak zase šeď. Rozhlédla se po tom všem stereotypu a pak pomalými kroky došla k její krabici. Nastoupila do výtahu a zmáčkla číslo 8. Výtah se ale nerozjel, někdo otevřel jeho dveře. K Sandře přistoupily dvě dívky asi stejného věku. Obě se smály, asi nikdy nepoznaly co je to mít strach, přijít o někoho blízkého.. Obě dvě měly totiž na starosti jiné věci než se zajímat o ostatní lidi a to byl jejich vzhled. Sotva si všimly dívky stojící v rohu výtahu věnovaly jí povýšený pohled a nenápadně ji začaly pomlouvat aniž by ji poznaly. Nelíbilo se jim asi to jak byla oblečená, možná se jim nelíbily její černé dlouhé vlasy, nebo rozmazaný make-up. Dívky se začaly hlasitě smát kdykoliv se na Sandru podívaly. Sandra rychle sklopila svůj zrak a koukala se na špinavou podlahu výtahu. Konečně osmé patro. Pomyslela si radostně a co nejrychleji to šlo opustila výtah. Když přišla domů všude bylo ticho. Sandra vešla do svého pokoje a pustila si přehrávač. Sedla si ke svému stolu a z první zásuvky si vyndala papír a pero. Nejdřív přemýšlela co napsat ale nakonec začala psát první co jí napadalo:

Mami, promiň že jsem neměla dost odvahy k tomu, abych ti řekla to, co se ti tu snažím sdělit. Měla jsem tě vždy ráda a vím že i ty mě i když jsi to neuměla dát pořádně najevo. Moc mě mrzí že jsem ti nikdy nedokázala pomoci a že jsem ti nikdy nerozuměla. Promiň že jsem takový srab. Své problémy jsem vždy řešila jedním způsobem a jiný jsem bohužel už nenašla. Mám tě moc ráda a věř mi, že kdybych věděla jak to změnit, tak bych to neudělala. Nashledanou v nějakém příštím a doufám že pro nás pro obě lepším světě.

Tvá Sandra

Dopis si po sobě naposled přečetla a položila ho v obývacím pokoji na stůl. Vešla do svého pokoje a znovu pustila smutnou písničku. Lehla si na postel a podívala se na 10let starou fotku na které se s mámou a tátou smějí do objektivu. "Miluji vás!" To byly její poslední slova. Pak už jen vzala žiletku a koukla se na své zápěstí které bylo celé zjizvené. Žiletkou silně přejela přes tepnu, chvilku si držela ruku před očima ale pak už jí ztěžkla spadla na postel vedle ní. Dívala se, jak bílé povlečení zaplavuje krásná rudá krev. Celé její tělo zalilo teplo. Chtělo se jí strašně spát. Naposledy se usmála a pak…